Rozkládáme stůl, aby byl větší a vešlo se na něj více jídla. Pro 7 lidí to snad není ani potřeba, ale Izraelci jedí rádi a jedí hodně.
Scházíme po schodech do obýváku k připravenému stolu, na který se nevejde už žádný další talířek ani sklenička. Jsem tak překvapená, že jsem úplně zapomněla ten stůl vyfotit. Ale představte si: pečený losos, zapečený lilek s tachini, pečené brambory, zapečená rajčata s kuskusem, rýže se sušenýma švestkama, pečená mořská ryba, humus, domácí chléb, zeleninové saláty, kuřecí řízečky ... a hlavně ... všechno je košer. To znamená, že zde nenajdete žádnou smetanu nebo sýr. Neboť jak se praví v Tóře "Nebudeš vařit mládě (kůzle) v mléce jeho matky.“ A ačkoliv naši přátelé nejsou věřící a nedodržují spoustu z přikázání Tóry, nespojování mléčných výrobků s masem dodržují.
Jedním ze základních jídel, je humus. Slovo, které se v naší zemi vyslovuje často jako příměr k něčemu nechutnému. A přitom je to tak výborné, zdravé a hlavně jednoduché jídlo. Rozmixujete předem uvařenou cizrnu, přidáte ze dvě lžíce pasty tachini (rozmixovaný sezem), olivový olej, trochu citronové šťávy, osolíte a máte hotovo. Humus se jí většinou s pitou. Respektive kousky pity namáčíte do humusu.
Na čem zde ujíždíme, je čerstvé ovoce a zelenina. Tady vypěstované, tady uzrálé, tady utržené. Vždy jsem strašně chtěla zkusit, jak chutná ananas nebo banán, když je utržený zralý. Nikoliv uzrálý v kamionu na cestě do českého supermarketu.
A tady si takto pochutnáváme nejen na banánech a ananasu, ale i mangu, cukrovém melounu, datlích, fících a podobně. Ještě chvíli a byl by tady ze mě asi frutarián :)
Objevili jsme zde lokální ovocnářství-zelinářství, kam se denně sváží úroda od místních pěstitelů a vše stojí jednotně 5 šekelů (asi 30 Kč) za kilo. Všechno ovoce a i zelenina, tedy rajčata, lilky, různé druhy cuket, dýní, okurek apod. Zastavujeme se tam skoro každý den.
Další místní pochoutkou, na kterou narazíte od fast foodu po drahou restauraci, je falafel. Smažené kuličky z cizrnové pasty, různě ochucené. Pokud dáváte přednost spíše masu, pak nelze neochutnat kebab. Kebab je buď z jehněčího nebo hovězího masa a podává se na různé způsoby. My jej dostali napíchnutý na meči :)
Co se týká nápojů, tak se skoro na každém kroku lisuje čerstvá šťáva z pomerančů nebo granátových jablek. Stojí 15-20 šekelů a na jeden kelímek je jich potřeba asi 5. Je to vitamínová bomba. Lisujeme si ji i doma, ale když si ji koupíte na ulici má to jinou atmosféru.
Alkohol je zde drahý. Hodně drahý. Hlavně pivo. Láhev místního nekoupíte pod 12 šekelů a upřímně, není o co stát. To už raději místní víno, výborné je zvláště červené, ale počítejte s cenou od 25 šekelů za láhev a to ještě v obchoďáku v akci. Když si chcete opravdu pochutnat, od 50 šekelů je cena za kvalitní láhev.
Zato levné je zde koření a třeba šafrán, se odtud vyplatí dovézt jako dárek českým hospodyňkám. Je kvalitní a několikrát levnější než u nás. Koření se kupuje na trzích, kde je vyrovnáno do fotogenických ošatek :)
Stejně tak různé druhy kávy, které vám zde přímo semelou nebo z nich uvaří čerstvou kávu.
Sladkosti mají v Izraeli stejně jako v jiných státech Blízkého východu, rádi hodně sladké. Často se používá med, jako třeba v baklavě nebo různých druzích koláčů, nebo dezertů s ořechy. Známá je i chalva, neboli tuhá pasta z různých semen, nejčastěji sezamu, nebo ořechů.
Taky jsme náhodou natrefili na trhy v jednom obchodním centru, které se zde konají každé úterý a pátek. Je to pastva pro oči i pro žaludek. Dá se zde ochutnat od palačinek, které se vytahují do tenka na speciálním polštáři, přes všemožné úpravy masa, plněné papriky, ravioly, zeleninové saláty až po sladkosti.
Jedna gastronomická zajímavost na závěr. U Galilejského jezera prý apoštol Petr chytil rybu, jež v sobě skrývala zlatou minci. Tato ryba byla pravděpodně tilápie galilejská a můžete ji ochutnat v Tiberii jako místní specialitu, nazvanou "Petrova ryba".
Jak vidno, v Izraeli hlady neumřete. Naopak, místní se vás budou snažit nalákat na dobroty, kterým se dá jen těžko odolat. Nebo alespoň nám :)
