Všichni jsme zvířata .. o propojení Těla a Duše

Podívej se za zrcadlo   2/5 Náš život je geniální, vývojová hra celku zvaná Život.  Smyslem této hry je transformace člověka v lidskou bytost.  Každý z nás, má v této hře vše, co potřebuje. Stačí to jen začít vědomě používat.  

Do hry zvané Život vstupuje duše dobrovolně.

Každá duše je neoddělitelně propojena se svým tělem, které si vytvoří k obrazu svému.

Před zrozením si stanoví svůj záměr, který chce právě v tomto životě prožít. Zvolí si prostředí, které bytosti umožní projít zkušenostmi.

Čím starší duše je, tím náročnější úroveň hry si volí. Jsou to cenné prožitky potřebné k vývoji a následné transformaci.

Sebeuvědomění v civilizovaném světě je výzvou i pro velmi zkušené hráče.

Ale duše se chce vyvíjet.

Ihned po narození bytosti vedou všechny okolnosti k postupnému nesouladu  těla a duše.

Duše vidí zcela jasně svůj životní záměr a fyzické tělo začíná vnímat jako nedostatečné.

Duše se cítí nadřazená.

Když tělo nemá dostatek přijetí od své duše, začíná duši vzdorovat a objevuje život po svém.

Je často bezradné a přitahují ho příběhy na téma zajetí, násilí, nespravedlnost.

Tělo se stává žárlivé, nepřející, chtivé, majetnické, má sklony k závislostem všeho druhu.

Nepřijaté tělo se v civilizačním blahobytu nedokáže doslova ovládat.

Když mi byl v meditaci ukázán tento základní vztah dvou polarit, uvědomila jsem si, proč jsem nemohla svůj život žít vědomě.

Je to jakoby se žák učil hrát na housle bez houslí. Ten správný tón dokáže zahrát, teprve až když vezme nástroj do rukou. Pak si může uvědomit zákonitosti hry a propojit se s houslemi celým svým srdcem. Houslista a housle se stanou jednou bytostí.

V houslích se probudí život a společně dokážou předvést ten nejkrásnější koncert.

Stejně je to s naším tělem. Když si duše začne uvědomovat nekonečné možnosti, ale zároveň i křehkost svého těla, začne procitat ze svého pocitu pýchy.

Naučí se své tělo milovat bezpodmínečnou láskou.

Tělo není jen pasivní nástroj, ale inteligentní tvor, který ukáže duši zázraky hmotného světa.

Úkolem duše je nadchnout své tělo pro svůj plán.

Když fyzické tělo začne důvěřovat vedení své duše a ztotožní se s jejím plánem, dochází k propojení dvou energetických zdrojů.

Duše se učí vnímání citu od těla a tělo se učí jednoduchosti a lehkosti bytí, 

Duše a tělo si uvědomují společnou sílu.

Tímto propojením je konečně dosažena schopnost vědomě rezonovat s celkem a naplnit své poslání.

K tomuto stavu nevede jednoduchá cesta. V civilizaci hrajeme už opravdu vysokou hru. Duše, která vstupuje do této náročné úrovně je už ale velmi zkušená a věří, že úkol, který si stanovila, zvládne.

Že se dokáže včas probudit.

Jak se to stane? Duše a tělo spolu začnou komunikovat na úrovni partnerské. Komunikovali spolu vždy. Každý z nás zná ten věčný dialog duše a těla. Ale tento rozhovor už nebude na úrovni nadřazenosti a vzpurnosti. Probuzená duše už si váží svého těla. Ví, že tělo je její věrný druh a společně nastupují na další cestu poznání.

Jaká je zásadní zákonitost naší hry? Nikdo není protihráč. Jsou tu s námi jen a pouze Spoluhráči. 

Kam až se dá v této hře dojít? To nikdo neví. Ale extrémní způsob hraní je vysilující.

Když se příliš soustředíme na duchovní stránku našeho života, tak nepřijímáme a potlačujeme svá těla. Anebo naopak žijeme pouze hmotným světem a tělo nespolupracuje se svou duší. Obě cesty vedou vždy do slepých uliček, z kterých je někdy velmi těžké se vrátit zpět.

Člověk je stvořen na základě naprosto unikátního a intimního vztahu dvou entit.

Přeji každému tělu přijetí jeho duší   

Protože pak všechny další vztahy .. partnerské, potravní, materiální .. budou zdravé a nevysilující.