"Odpouštím ti"

Vybavujete si tu scénu ze Schindlerova seznamu, kdy Oskar Schindler vysvětluje vyšinutému Amonu Götzovi, že toho pravého uspokojení z pocitu nadvlády dosáhne tehdy, když jinému člověku něco odpustí, promine, toleruje? Mě se ta scéna vybavuje poslední dobou čím dál častěji, když čtu, jak někteří lidé chápou pojem tolerance.

My tolerujeme homosexuály, ale právě oni jsou naprosto netolerantní, jelikož netolerují naše názory (rozumějte "homofobní" - z jejich pohledu). Tak tento názor momentálně frčí na blozích, jejichž autoři se módně označují za "politicky nekorektní".
Tolerance musí být symetrická. Pokud chci, aby mi někdo něco toleroval, musím být ochoten tolerovat to i já jemu. Říkají to oni, říkám to i já, v tom jistě sporu není. Problém začne být, když se zeptáme, co přesně leží na těch miskách vah zvaných symetrie tolerance.
 
Mezi řádky oněch hrdých nekorektníků lze vyčíst, že když oni mě budou tolerovat dejme tomu život v homosexuálním vztahu, měl bych já jim tolerovat v diskusi sem tam nějaký homofobní názor. Ale jaký? Jaký bianco šek chtějí za svou toleranci konkrétně vystavit? Dohodneme-li se předem, "co za to", můžeme to třeba podepsat. Ale pokud jsme se nedohodli, obávám se, že jedinou možnou protislužbou za jejich toleranci mojí homosexuality je tolerance jejich heterosexuality.
 
Promiňte, nechci být ošklivý, diskutovat můžeme o čemkoliv. Ale mám-li si od chvíle, kdy jste mi začali tolerovat, že miluju kluka místo holky, připadat jako netolerantní nevděčník pokaždé, když s vámi v diskusi v něčem nesouhlasím... tak v tom případě mě snad radši netolerujte.
Kdyby aspoň šlo o diskuse o nějakých nových zásazích do právního řádu jako je antidiskriminační zákon, adopce dětí homosexuály, pozitivní diskriminace, atd. (jako konzervativec jsem převážně proti) ... Ale kdepak, ono jde většinou o tak životně důležité záležitosti jako je nutnost, aby si homosexuálové uvědomovali, že jsou "nemocní" a jejich vztah není "plnohodnotný". Tolerovaní, ale nemocní. Musím se vždycky usmívat, jak své oponenty vyvedu z míry, protože nemám problém ani s tím, uznat že nejsem "normální". Zároveň mi však tuhne úsměv při zjištění, co vlastně mnohým z nás postačuje k pocitu uspokojení. Vždyť jsme všichni mírumilovní a tolerantní lidé. Jen je nutné, aby bylo jasně řečeno, že my jsme ti tolerující a ti druzí jsou ti tolerovaní.
 
Když někdo nad někým otáčí palec nahoru nebo dolů, není vůbec důležité, kam ho otočí (samozřejmě, že nahoru - vždyť jsme tolerantní!). Jde o to, že to je náš palec, ne palec těch druhých.