Sto tisíc eur lobbistické agentuře, aby zajistila pokračování daňového zvýhodnění stravenek, není jistě jediný případ svého druhu. Je výjimečný pouze tím, že byl odhalen médii. Stačí
si vzpomenout na poslance, kteří dostali na poslední chvíli nutkavou potřebu
aktivně změnit ten či onen paragraf projednávaného zákona.
Kolik peněz k takovým, často dost zoufalým, krokům nejspíš vedlo? Ale pozor, nemyslím tím korupční peníze. Ne, na mysli mám klasickou činnost lobbistů, agentur i jednotlivců, kteří se starají o to, aby zákonodárci měli dostatek informací k rozhodnutí, které někomu pomůže. Jde o aktivity, která běžně fungují v americkém Kongresu či Evropském parlamentu.
Kauza stravenky je podle všeho v zásadě u konce, nemělo by ovšem zapadnout, že nám něco výrazně chybí: zákonná regulace lobbistického odvětví. Například ve Spojených státech jsou lobbisté povinni registrovat se, uvést pro koho pracují a kým jsou placeni. Čtyřikrát ročně musí odevzdat zprávu o své činnosti. Pokuta za neodevzdání je 100 tisíc dolarů. Povinnosti ale mají i politici – pod pokutou 10 tisíc dolarů předkládají majetková přiznání.
Pozadu nezůstává ani nám bližší Evropská unie. V roce 2006 představila Evropskou iniciativu transparentnosti, která například ukládá lobbistům, aby se povinně registrovali a aby uvedli pro koho pracují.
Představte si, že by tato pravidla platila u nás. Nenápadná poděbradská firma no comment! by se registrovala jako lobbista. Sdělila by, že ji platí mimo jiné také společnost Sodexho Pass. Všechno by bylo pod veřejnou kontrolou. Otázkou samozřejmě zůstává, zda-li by v takovém případě zástupci Sodexho zamířili do kanceláří no comment!
