Slovanská epopej - laciná předvolební telenovela

Už Vás nebaví telenovely a nekonečné seriály na českých komerčních televizích? Nevadí, máme tu náhražku. Bitva o Slovanskou epopej začíná totiž také připomínat nekonečný seriál, kde se to jen hemží zhrzenými milenci, nepřejícími tchýněmi a zákeřnými útoky - respektive úředními rozhodnutími, žalobami, soudními výnosy a čerstvě dokonce policejní ochranou moravskokrumlovského zámku před "bídnými" Pražáky!

Ještě nedávno vypadala celá anabáze kolem unikátního souboru dvaceti velkorozměrových pláten jako banální úsměvná historka. Jenže to by nesměly být komunální volby, v nichž ODS čelí bezprecedentní ztrátě voličské podpory a také hrozbě, že poprvé po dvaceti letech bude muset opustit primátorskou kancelář. A tak přišel laciný předvolební tah, že plátna musí do Prahy, protože budou vystavena ve Veletržním paláci. Celá tato myšlenka má tři háčky.

Zaprvé, podle závěti Alfonse Muchy mělo hlavní město pro umístění epopeje vystavět speciální výstavní pavilon. To se doposud nestalo. Pro úplnost jen připomeňme, že Rada hlavního města Prahy si ve volebním období 2006 až 2010 dala do svého programového prohlášení úkol, že zřídí galerii Alfonse Muchy pro umístění unikátní Slovanské epopeje s termínem 31. 12. 2009. Výstavní pavilon postaven nebyl, Galerie zřízena nebyla - a odpovědnost za kulturu v radě měla ODS a radní Milan Richter...

Zadruhé, výstava má být umístěna ve Veletržním paláci, kde byla epopej v roce 1928 vůbec poprvé veřejně vystavena. Myšlenka dává smysl, až na jeden detail - dnes je ve Veletržním paláci umístěna sbírka moderního umění Národní galerie, zatímco podle názoru řady teoretiků umění epopej nemá s moderním uměním naprosto nic společného. Asi jako kdyby v Národním divadle hráli muzikál Drákula.

Zatřetí, plátna jsou poměrně rozsáhlá a náročná na prostory, v nichž budou umístěna (teplota, vlhkost, prostor). Nyní tedy kvůli pár hlasům ve volbách budeme za jistě nemalé peníze přemisťovat epopej do Veletržního paláce na krátkodobou výstavu, až výstava skončí, přesuneme (již po volbách) plátna do depozitáře nebo třeba zpět do Krumlova, a nakonec až postavíme důstojný výstavní prostor, přesuneme epopej na její konečné  umístění. Logicky se nabízí otázka, zda by finančně i vzhledem k plátnům nebylo šetrnější pouze jedno přemístění, až bude kam přemisťovat.

Proto jednoznačně říkám: zkusme do řešení problému vnést mimo emocí také trochu racionálního myšlení. Nechme zatím epopej na zámku v Moravském Krumlově a v Praze řešme to, kam ji umístíme. Řešme projekt nových výstavních prostor jako pocty světově proslulému českému umělci, který si nepochybně vlastní galerii v Praze zaslouží. Tím bude naplněna podmínka ze závěti a nic nebude bránit konečnému umístění Slovanské epopeje v Praze. A při troše štěstí se to dá stihnout dříve, než budou další komunální volby, a laciná bitva o hlasy se rozjede nanovo.