Prahu lze řídit lépe!

Chodím občas bruslit na cyklostezku do Modřan. Není možné si nevšimnout, že stezka se na několika částech zužuje tak výrazně, že člověka napadne, jestli stavebník omylem neubral pár decimetrů. Nebo že by projektant nevěděl, že se na takových stezkách jezdí v obou směrech? Když se tam potkají dva cyklisté a dva bruslaři, tak je rázem ucpáno jako na dálnici D1 v páteční odpolední špičce.

Modřanská cyklostezka je sice v provozu pouze několik let, ale už jsou na ní praskliny. Někdo šikovný je „prozíravě“ zalívá asfaltem, který v horku měkne. Když vám tam ve vedru zajede omylem brusle, dostanete se do situace, kdy jede pouze jedna noha, druhá ne.

A podobně jako s touto cyklostezkou je to i s řadou dalších pražských projektů. Přijde mi, že vedení Prahy prostě nedotáhne nic do zdárného konce – tedy takového konce, který by mohli ocenit Pražané. A zároveň není bez problémů ani samotný průběh investice.

Například vnitřní okruh, jehož součástí je i tunel Blanka. Staví se hluboko pod zemí, ale zcela zbytečně stresuje lidi nad ním. Praskají jim domy, nikdo se s nimi nebaví, maximálně je drze ubezpečí, že jim taky nějaký úředník může zpestřit výhled z oken dřevěnými deskami. Sem tam jim stavitel dopřeje pohled na tunel shora, o který nestojí ani vyznavači ruské rulety. Další příklad: Praha koupí nové tramvaje, které dlouhé měsíce jezdí po městě jen v testovacím režimu, protože se zjistilo, že poněkud ničí koleje. Nebo někdo vymyslí plastovou kartičku, která je velmi drahá, ale prakticky nic neumí. Stejně tak se vedení města nebrání tomu, aby se v Praze stavělo prakticky bez omezení a bez rozmyslu. Běžte se podívat, jak vypadá například bytový komplex ve zmíněných Modřanech (vedle bývalé Orionky). Okolí je prostě příšerné, neudržované. Není to dotaženo…

A co je příčinou tohoto stavu? Také to, že Praha uzavřela řadu smluv, které se na první pohled jeví jako standardní či dokonce výhodné. Na druhý pohled se však ukáže, že smlouvy až tak výhodné nejsou, jsou dokonce vysloveně nevýhodné a prakticky nevypověditelné. Stačí v této souvislosti zmínit holešovické Výstaviště, kde jsme se až kvůli vyhoření části Průmyslového paláce dozvěděli, že si nájemce dělá s tímto městským majetkem, co chce, a ještě se tomu směje. (Je otázka, zda se ve vedení města nesmějí spolu s ním…)

Čím to je? Je to záměr, neschopnost nebo kombinace obojího?

Když investuji do cyklostezky, chci přece, aby se do dvou let nerozdrolila. Avšak pokud se rozpadne, ručí za to ten, kdo ji stavěl, a za své peníze ji opraví. Neexistuje, že ve smlouvě tato možnost není správně ošetřena, takže je stavitel z obliga.

Když pronajmu Výstaviště a říkám veřejnosti, že nájemce má za povinnost do areálu investovat, ohlídám si přece, aby se z toho nevyvlékl. A pokud se vyvléct chce, prostě ho vyhodím a v Praze už šanci nedostane. Když vymyslím plastovou kartu, která má Pražanům pomoct, tak projekt promyslím ne na týden dopředu, ale aspoň na pět let. Když to nebude fungovat, prostě to přiznám a nevyhodím stovky milionů za právní služby, public relations a marketing.

Podtrženo a sečteno, prostě lze řídit Prahu lépe. Jde to i lépe!