Teta

Takzvané "Tety" zná každý z nás a teď nemyslím příbuzné, i když ani to se nevylučuje. Každý máme tu svou..a vsaďte se, že i vy!

Určitě se vám někdy stalo, že jste potkali člověka, který vám byl tak trochu proti srsti. No jen se zamyslete, kolik takových lidí kolem vás běhá? Možná s hrůzou zjistíte, že až nebezpečně mnoho. Když takového člověka jen potkáte, pomyslíte si o něm, že je blbec a už ho nemusíte nikdy vidět, máte vyhráno. Problém nastává ve chvíli, kdy se vám nadobro nakvartýruje do života a vy s tím nemůžete nic dělat.
Znám jednu dámu, která mi pije krev už hezkou řádku let. To takhle jednou přivezla na soustředění svoje děti. Spolu s nimi ještě bednu šťavnatých, vyzrálých meruněk, pár tabulek čokolády, které zrovna já nikdy neodolám, pár kilo řízků, snad aby neměl někdo po cestě hlad. Po cestě, která trvá přibližně dvě hodiny. Člověk si řekne: „To je ale hodná maminka, že tak myslí i na ostatní, méně zásobené účastníky onoho soustředění“ a s nadšením jí pomáhá od těžké bedny s meruňkami. Za takovou drzost se ale rozhodně platí. Hodná maminka, ze které se už teď klube pěkná furie, brání bednu vlastním tělem a ptá se, kde to může dětem schovat, aby jim to ostatní nesnědli. Ten samý scénář se odehrál s čokoládou, i když s tou se jí nikdo pomoci nesnažil, neboť byla lehčí než meruňky. Na řízky už rezignovali všichni. Kamarádka Magda, mimochodem také zasloužilá maminka, která si ale na tu hodnou jen nehraje, jí říká „Teta“. Tahle Teta k ní občas zajde jen tak na kus řeči, prostě poklábosit o životě, ač o to Magda nestojí. Celý kus řeči si totiž Teta ukrojí jen pro sebe a běda, jak se ji pokusí někdo přerušit. Ve svém monologu téměř vždy řeší jen peníze, kdo kolik má, vydělává, našel, nebo ztratil. Vlastně se nic neděje, když na chvíli vypnete a nevnímáte nic, co říká, protože když se za pár chvil zase vrátíte do reality, bezpečně víte, o čem právě mluví. O tom samém jako včera, minulý týden, loni.... Jednou jsem takhle byla u Magdy na návštěvě a koukám, na topení leží telefon, ze kterého se line velmi slabý hlásek. Občas se změní v hysterické pištění, aby v zápětí zmizel úplně a zase se objevil. Magda se nevzrušeně věnuje svému psovi a labužnicky vychutnává ranní kafe. Na můj tázavý pohled jen pokrčí rameny a vysvětlí, že od té doby před 20ti minutami, co zvedla Tetě telefon, se stejně nedostala ke slovu. Občas tedy projde kolem telefonu, přiloží ho k uchu a soucitně pronese pár „hmmm“ a „tak to mě mrzí“. I takhle tedy může vypadat telefonní hovor, když ten na druhém konci netuší, že mluví do radiátoru. Od té doby s Magdou řeším vše radši osobně, sichr je sichr.
S Tetou už mají zkušenosti všichni z mého okolí a nikdo o ní ani jinak nemluví, o čemž Teta samozřejmě neví. Ač nechápu, jak to dělá, daří se jí nacpat se snad všude. Tu se objeví na tréninku, tu na závodech, pomalu mě provází i ve snech. A věřte tomu, nejsou to pak zrovna klidné noci, když se s někým snažíte šetrně a bezbolestně vyrazit dveře, navíc potmě a zamotaní do vlastní peřiny. Její problém je v nepochopení toho, že také existují lidé, kteří na ni nemají náladu. Nebo že by to bylo nepochopení mnohem jednodušších věcí? Trenéři nechtějí, aby na závody jezdili i rodiče svěřenců, neboť by to mohlo narušovat stabilitu týmu. Zvlášť, pokud bydlí na stejném místě, ne – li ve stejném pokoji jako jejich ratolest. Všichni, až na Tetu, to akceptují. A hle, přichází další závod v divokých horách a Teta doráží taktéž, ve vší své parádě. Tak to bude vážně divočina. Nadšeně nás zdraví, jen co se sype z auta a snaží se svým dětem nepozorovaně narvat do kapsy bednu jablečného závinu, která je ale bohužel příliš velká, a tak to vypadá komicky. A nám padá čelist. Tak ona to zase dokázala. Všichni máme vztek, bohužel jsem si za ta léta vypěstovala alergii už jen na její přítomnost. Na druhou stranu má můj velký obdiv. Nikdo s ní už totiž nejedná v rukavičkách a ona i přesto zachovává svou tvář. Tvář naivní dámy, která si stále myslí, že se bez ní svět neobejde.
Pokud máte i vy „svou“ Tetu, navrhuji založit takové úplně malé sdružení AntiTeta, ve kterém bychom společnými silami vymysleli řešení. Nebo bychom si alespoň vyměňovali ty nejvtipnější historky, kdy vás Teta nejvíc nakrkla. Určitě se mi ozvěte, já jich mám spoustu!