Zahrát si hru na Lojzu a Lízu inspirovanou písní Michala Tučného a pak navrhnout polibek pod rozkvetlým májovým stromem není dobrý nápad.
Zahrát si partnerskou hru na Lojzu a Lízu inspirovanou písní Michala Tučného ze skupiny Tučňáci a pak ještě v sobě najít odvahu a navrhnout polibek pod rozkvetlým stromem mi připomíná jeden starý vtip o tom, jak získat titul Sněžného muže. Sněžným mužem se může stát ten, který dokáže přečkat pod širákem polární noc, poté znásilní starou Eskymačku a nakonec vleze do brlohu a potřese si rukou s lední medvědicí. Jeden chlap z Dolního Němčí do toho šel. Poté, když dokázal splnit první dva úkoly a chystal se splnit i ten poslední, zeptal se pořadatelů, kde tedy bydlí ta Eskymačka, se kterou si má potřást rukou.
Text skladby Lojza a Líza pojednává o tom, že Líza chce po Lojzovi, aby šel pro vodu, ale ten neví, v čem by měl tu vodu donést. Líza mu poradí, ať použije vědro, což by Lojza rád udělal, jenže vědro má díru. Otáže se tedy Lízy, jak vadu vědra odstranit. Líza navrhne, že by bylo nejlepší, kdyby díru ucpal. Lojza však neví, čím by ji měl ucpat. Ucpi ji slámou. Ta sláma je příliš dlouhá. Tak ji prostě utni. No jo, ale čím? Sekerou, přece!
Z televizního záznamu koncertu skupiny Tučňáci je vidět, jak se diváci náramně baví. Dokonce i příslušnice ženského pohlaví se hodně smějí. V reálu však zpravidla partnerskou hru na Lojzu a Lízu smích moc neprovází. Jde spíše o test, kterým se prověřuje schopnost zachovat klid ve vypjatých situacích. Hra by mohla být i spolehlivou metodou potvrzující teorii, že každý je za jistých okolností potenciálním vrahem. Extrémní verze pod názvem Černý Alois je součástí výběrového řízení pro uchazečky o službu ve speciálních zásahových jednotkách a jen málokterá v této finální zkoušce obstojí. Možná jen ta, která se v ženu transformovala teprve nedávno a je v ní ještě stále více Lojzka než Lízy.
V mírnější podobě však je hra na Lojzu a Lízu vcelku oblíbená. Já osobně ji používám poměrně často, ale zároveň si dávám velmi dobře pozor, abych příliš netlačil na pilu. Lojza, ať už se jmenuje ve skutečnosti jakkoliv, musí být stejně opatrný, jako kdyby byl zaměstnancem firmy Explosia a.s. Pardubice, Semtín. Dobré je nenechat se ukolébat zdánlivou mírností „Lízy“ a mít na paměti, že se během okamžiku může proměnit v podrážděnou kobru, jejíž francouzský polibek by mohl být zároveň polibkem posledním.
Nejlépe je hrát tuto hru korespondenční formou, kdy mezi jednotlivými tahy jsou dlouhé pauzy. Momentálně mám rozehráno hned několik her. Nejdéle mám rozehranou hru, která se týká nutností vymalovat ložnici. Hru už hrajeme asi dva roky a zatím jsme u sloky : „ a kterou barvou, milá Lízo, milá Lízo. Třeba modrou, milý Lojzo, milý Lojzo. Ale jakou modrou, milá Lízo, milá Lízo. Pomněnkovou, milý Lojzo, milý Lojzo. Kterým druhem milá Lízo, milá Lízo. Vyber lesní, milý Lojzo, milý Lojzo“
Již z výše uvedeného je zřejmé, že kdyby tento dialog proběhl souvisle v krátkém časovém úseku, tak po mém návrhu políbit se pod rozkvetlým májovým stromem, bych dostal rozhořčeným košem a to nikoliv jen fiktivním.
