Proč nemám rád filmy pro nenáročného diváka

Nemám rád filmy určené pro nenáročného diváka, který si šel do kina jen vyčistit hlavu.Nemám rád bláznivé komedie, které ve své podstatě jsou hororem a horory, které ve své podstatě jsou bláznivou komedií

Říká se, že ďábel je vždy skrytý v detailu. Třeba na zadní etiketě, kde tím nejdrobnějším písmem, které by nerozšifrovalo ani sokolí oko, se píše o počtu éček, alergenů a náhražek levného potravinářského výrobku. Srovnávat škrobový jogurt, který dřív než-li se zkazí, tak uschne, s filmařským dílem zdá se nepatřičné, ale já si nemohu pomoci. I film, hlavně ten, který je určen pro tzv. lidového diváka, je plný éček a chemických zvýrazňovačů chuti.

Tak to by úvodem stačilo. Proč tedy nemám rád filmy, které mají velkou návštěvnost ale zároveň hodně těch příslovečných éček a jiných chemikálií.

Třeba mi vadí, že skoro všechny kufry, i když jsou to loďáky obsahující skoro celý movitý majetek hlavního hrdiny, jsou lehké jako pírko. Evidentně jsou prázdné. Také mně znervózňuje, že prakticky v každé scéně odehrávající se na nádražním perónu, nastupuje hlavní hrdina do vagónu až na poslední chvíli, většinou, když už se vlak rozjíždí. Ve filmu má zpravidla každý hned všechno sbaleno. Vím, jak dlouho mé manželce trvá, než si sbalí své věci na týdenní dovolenou. To je proces trvající i několik dnů. Ve filmu, když se hlavní hrdinka rozhodne, že opustí společnou domácnost, prostě otevře šuplíky s prádlem a všechno, co ji přijde právě pod ruku, nahází do kufru. Pak, jak už jsem zmínil, následuje efekt lehkého kufru. Silně éčkové jsou i filmové porody. Skoro žádný neprobíhá normálně. Spíše než fyziologický porod připomíná filmový porod náhlou břišní příhodu nebo ledvinovou koliku. Nejčastějším místem narození je zběsile jedoucí sanitka anebo snad ještě častěji žebřiňák s koňským potahem.

Speciální kategorií jsou dobrodružné filmy. Třeba pěstní souboje. Ty rány do čelisti, jak by řeklo devět traumatologů z deseti, jsou fakticky neslučitelné se životem. Vladimír Kličko nebo Anthony Joshua by se hned po první ráně skáceli k zemi. Filmoví rváči jsou však naprosto teflonoví. A jediné, co utrpí, je maximálně malá oděrka na tváři a poněkud na stranu posunutá kravata. Zvláštní kapitolou jsou střílečky. Řadoví gangsteři, ač vybaveni supermoderními automatickými zbraněmi, neumí střílet. I při kartáčové palbě ze všech padesáti kulometů hlavního hrdinu s jednou pistolí v ruce nezasáhnou a sami se do několika vteřin skácejí, jako kuželky po zásahu dobře mířené bowlingové koule. Pak tu máme ještě typický filmový běh. Běžet v maximálním sprintu dva kilometry by nesvedl ani Usain Bolt. Přesto ani tento nadlidský výkon nepomůže prchajícímu svým pronásledovatelům uprchnout a stíhajícímu pronásledovaného dostihnout.

Nemám rád ani tzv. bláznivé komedie. Bláznivá komedie je, jak dále vysvětlím, vlastně spíše šílený horor. Potkat postavu hlavního komika bláznivé komedie je skoro stejné, jako se potkat se žralokem v egyptském letovisku Marsa Alam. Zmatené chování komického hrdiny, vykazující syndromy hned několika duševních nemocí najednou, postrádá jakoukoliv pointu. Za pointu rozhodně nepovažuji, když komik v důsledku své totální nešikovnosti podrazí nohy číšnici, která právě nese ke stolu velkou polévkovou mísu s ještě vřícím hovězím vývarem. Komik se omluvně pitvoří, diváci se smějí. Ta scéna je však ve skutečnosti hororová. Alespoň pro vedlejší postavu číšnice, která určitě utrpěla spáleniny třetího stupně.

Jestliže je většina bláznivých komedií spíše hororem, tak zeleným slizem překypující horory jsou zase spíše bláznivou komedií. Abych se v potemnělém kinosále začal bát, musel bych sedět vedle vražedného páru - manželů Stodolových nebo divného bradatce opásaného něčím, co připomíná výbušný pás....

Tak dost, ozvalo se mé druhé značně kontroverzní já. To by snad stačilo. Vidíš tuto fotku?

Ano vidím, zvolil jsem si ji jako tapetu na mém počítači. Je to artová fotka. Nádherný ženský akt.

Tak ji teď začni zvětšovat, přikázalo mi mé druhé já. Postupným zvětšováním se poznenáhlu krásný obraz měnil v neuspořádaný shluk indiferentních obdélníčků.

A co vidíš teď?

Nic. Vlastně vidím jen samé obdélníčky.

Samá éčka,samá éčka. Nic jiného nevidíš. Tvoje chyba.