Ten, kdo je nešikovný, ale jen málo, se může zdát na první pohled šikovným. Ovšem jen za cenu opakovaných zážitků blízké smrti a tekoucích nervů. Nešikovný manžel by měl být chráněn zákonem.
Vždy když na internetu hledám, kde je nejbližší elektroopravna nebo malířství-natěračství, znepokojí mě rubrika – Hodinový manžel -. Okamžitě mi v mozku naskočí spojení s hodinovým hotelem. Pak mi naskočí parafráze písňového textu pana Horáčka. Místo „s cizí ženou v cizím pokoji“ „s hodinovým manželem v hodinovém hotelu“. Já vím, že hodinový manžel je ve skutečnosti nějaký šikula ovládající devatero řemesel a že je to určitý druh živnosti. Tak proč se tento druh živnosti nenazývá třeba hodinový řemeslník? Vždyť si přece jeho služby může objednat i chlap! Když si chlap pozve domů „hodinového manžela“, musí si připadat jako čtyřprocentní, který si zavolal po telefonu tzv. eskort. Bohužel tak nějak tuším, proč se tahle živnost i v oficiálních seznamech služeb pro obyvatelstvo nazývá hodinový manžel. Je to proto, že u chlapa se automaticky předpokládá, že domácí mužské práce zvládne levou zadní. Schopnost opravit vodovodní kohoutek nebo vyřešit ucpaný sanitární odpad se téměř bere jako druhotný pohlavní znak, kterým by měl oplývat každý normální manžel. A jsme u toho.
Nejsem šikovný. To je skoro stejné, jako kdyby mi nerostly vousy, nebo jsem měl příliš vysoký hlas /třeba jako bývalý ministr zdravotnictví Ludvík/. Na stěžejní funkci nutnou k plnění manželských povinností tenhle nedostatek negativní vliv nemá, ale pozitivní, to si přiznejme, rovněž ne. Přitom se nedá říci, že bych nebyl pohybově nadaný. Dobře lyžuji, hraji tenis....a to je právě zajímavé. Klidně dám zákeřný liftovaný forhend, ale vzápětí, když vyměním tenisovou raketu za kladivo, netrefím hřebík, jak bych měl. Dám mu takový lift, že se mu hlavička nadvakrát zakroutí. Ani kombinačkami už ho nenarovnám.Má nešikovnost ovšem není nijak fatální. Odborník by ji spíš nazval v rámci zásad politické korektnosti jako šikovnost v rámci širšího normálu, v nejhorším případě pak jako hraniční hodnotu mezi širším normálem a zcela lehkým nenormálem. Také se nedá říci, že bych typické chlapské práce, které jsou třeba udělat v domácnosti, nezvládal. Ty, které vyžadují jen tupou fyzickou sílu, bez problémů zvládám. Dokonce bych řekl, že by ze mě byl skvělý tažný kůň. Klidně bych zoral i hektarovou zahradu. Konec konců jsem schopen zvládnout i mechanicky složitější pracovní úkony, ale ty nervy! Jak sám sebe nenávidím, když se ne a nedaří. Nadávám si tak drsně, že bych musel sám sebe vyzvat na souboj nebo sám na sebe podat žalobu pro nactiutrhání.
Nejspíš mám smůlu v tom, že vlastně nejsem ani ryba, ani rak. Kdybych byl klasický nešika, nikdo by po mně nic nechtěl. Takových nepraktických nešiků přece po světě pobíhá plno a nic se neděje. Jenže my, co jsme v „v širším normálu“ den co den podstupujeme domácí stress testy nad rozdělaným fénem ,z něhož se začalo kouřit, nebo nad zlověstně jiskřící elektrickou zásuvkou.Pro jiné dosud nikdy nepoznaný zážitek blízké smrti, je pro nás ze širšího normálu téměř denním hostem. Kolikrát, když se mi nedaří složit mechanismus sprchové baterie, upínám se k naději, že možná přijde kouzelník a udělá zázrak. Jenže...co když jednou přijde hodinový manžel???
