Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší a každý den na něm něco promítni. Třeba reklamu.
Tak jsem se dočetl, že nějaká streamerka vystupující pod přezdívkou Meow Dalyn / v překladu mňoukající Dalyn / se na internetové síti identifikuje jako pes. Na platformě Twitch, kterou navštěvuje měsíčně až 200 milionů uživatelů, si za drobný poplatek nechá virtuálně podrbat za ouškem. Co dál si nechává za možná poněkud vyšší poplatek ještě dělat, už článek neuvádí. Každopádně si přijde na pěkný balík peněz. Ještě úspěšnějším „psem“ je Japonec Toco, kterému se podařilo vybrat na internetu tři sta tisíc korun na pořízení realistického kostýmu kolie a od té doby má vystaráno. Živí se tím, že znervózňuje na ulicích ostatní psy, případně jiné lidi, kteří se jako psi identifikují. Pořízené virály či reely /čert se v tom vyznej / určitě budou mít obrovskou sledovanost a poplatky za reklamy se Tocovi jen pohrnou.
Já ještě pamatuji doby, ve kterých být za exota přinášelo jen samá negativa. V temném středověku, do kterého jsem se narodil, se vydával za psa a jiná zvířata jen strýček Jedlička. Ještě dnes slyším, jak dokonale dokázal napodobit prasečí chrochtání. Přesto při kokrhání, štěkání a chrochtání dbal na to, že je imitátor psa a nikoliv pes. Zkrátka jako pes nebo osel by si v socialistickém Československu ani neškrtl. Dnes by byl strýc Jedlička, hlavně pokud by uměl dobře anglicky, miliardář. Ten by strčil Japonce Toca a mňoukající Dalyn do kapsy. Kromě anglofonního světa by ovládl i miliardovou Čínu. Vždy by se identifikoval do toho zvířete, které je v daném roku přiřazeno podle čínského zvěrokruhu. Asi by bez problémů zvládl prase, psa, kozu, kohouta, opici, tygra, koně a snad i hada /sssss /. Víc práce by dalo zvukově napodobit krysu nebo zajíce. Abych se přiznal, vůbec nevím, jaké zvuky zajíc vydává. Každopádně dělá bobky. Yes We Can, jak by řekl exprezident Obama.
Shrnul bych to tak. Na rozdíl od minulosti platí, že být bizarní se vyplácí. Máš velký zadek? Nevadí. Běž na plastickou operaci a nech si udělat ještě pětkrát větší. Pak jdi na nějakou hodně navštěvovanou platformu a nechej si na svých sloních hýždích promítat reprízu soutěže Peče celá země. Jakmile naroste počet sledujících nad určitou hranici, začnou se hlásit reklamní agentury s nabídkou výtečné pražské šunky, třeba. Pokud je však obsazena parketa - obří zadek -, musí se hledat nějaká jiná dosud neobsazená. Už jich asi, jak tak koukám, moc nebude. Plastická chirurgie taky má své mantinely. Například nos lze prodloužit až do rozměru Cyrano super plus, ale předělat nos na zobák, jaký má pelikán, už opravdu nejde. A přitom být pelikánem by bylo lukrativní. Nabízel by zaručeně nejlepší sardinky v oleji.
Naštěstí upoutat pozornost a chytat sledující lze i způsobem chování. Abych dělal ze sebe jelena, nemusím podstoupit plastickou operaci a ani si nemusím nechat nasazovat parohy. Stačí, když omezím svůj sexuální život na jeden měsíc v roce od patnáctého září do patnáctého října a ve zbytku se budu jen osaměle popásat, jak to jeleni dělávají. Na Twitchi bych sdílel s narůstajícím davem sledujících „deník jelena“ s údajem kolik ještě dní zbývá do začátku říje a s výzvou, že výběrové řízení o laně ještě není uzavřeno.
Takže na závěr oznamuji, že do začátku říje zbývá přesně 168 dnů a deset hodin. Už mám po pastvě a chystám se do pelechu.
