Malování bytu v mnoha směrech připomíná dopředu očekávanou přírodní katastrofu. Nejvíce tajfun nebo hurikán.
Jak už jsem tu dříve předeslal, jsem manuálně šikovný toliko prostředně a tak do poslední chvíle nebylo jasné, zda tento článek nazvu -A je vymalováno !- nebo v případě neúspěchu -Domalováno jest-.
Rozhodl jsem se prostřednictvím své mluvčí /mé manželky/, že konečně vymalujeme a to svépomocí. „Všechno bude jen na bílo od shora až dolů, takže by jsi to mohl zvládnout i ty.“Lépe mě povzbudit nemohla.Cítil jsem se stejně, jako kdybych si šel zahrát tenis s někým, o němž se říká, že ho porazí každý blbec. V takovém duelu nemůžete na své sportovní prestiži nic získat, ale skoro všechno ztratit. O tom, že nakonec byt nějakým způsobem vymaluji, jsem samozřejmě nepochyboval. Naflákat na stěny a stropy disperzní malířskou barvu sám o sobě problém není. Jde pouze o to, jaké budou vojenskou terminologií řečeno tzv. kolaterální ztráty. Ty mohou spočívat například v tom, že spadlý žebřík prorazí skleněnou vitrinu. I souvislá vrstva bílé barvy na podlaze, která se nedá odstranit ani po třech mycích kůrách rejžákem, je v podstatě důvodem pro podání návrhu na rozvod.Také se může stát, že omítka pod náporem ztěžklé barvy se plošně odloupne a spadne. V takovém případě by rozvod nehrozil. Hrozila by vražda jehlicí na pletení.
To všechno jsou strašné věci, které zpochybňují smysl malování jako takového. Komu tím prospějete? Sobě rozhodně ne. Aby k vedlejším škodám nedošlo, je tedy zapotřebí učinit příslušná opatření. Asi stejná, jako před příchodem hurikánu. Ani zde na blogu nenacházím dostatek odvahy prozradit, jak jsem ten hurikán pojmenoval. Jen napovím. Pojmenoval jsem ho po té, které napadlo, že budeme malovat byt.
Alespoň u nás přípravy na hurikán „vymalování bytu“ probíhaly stejně jako například na Filipínách nebo v Karibiku. Na začátku vedu svůj pokojný život obklopen výdobytky civilizace : televizí, počítačem, ledničkou s vychlazeným pivem,velkou manželskou postelí se speciální matrací, která má dokonce i paměť a dalšími věcmi, které ani nevnímám, dokud mi najednou nezačnou chybět. Od chvíle, kdy už je hurikán předpovězen a pojmenován, se pohodlný život nenávratně hroutí. V samotném bytě ještě nikoliv. Nakupují se prostředky civilní ochrany jako jsou gumové rukavice, ochranné fólie, ochranné pásky, barvy, válečky, štětky. Až pak nastává evakuace, která den po dni a hodinu po hodině nabývá stále drastičtějších forem. Postupně jsou vyřazovány prostředky běžné denní potřeby. Obrovské skříně jako sochy z Velikonočního ostrova se kývavým pohybem dávají na pochod a posléze se zakrývají fólií, takže vše, co je uvnitř, se stává nedostupné. Jedna místnost po druhé se stává neobyvatelnou až zbude malá komůrka, kde budeme polocivilizovaným způsobem přežívat.
Nakonec se člověk dostane do situace, kdy se doslova těší na okamžik, až to přijde. Oblečen jak hastroš v hadrech,kterých rozhodně nebude škoda, až je budu totálně postříkané malířskou hlinkou vyhazovat, jsem s až maniakální úlevou vyrazil do boje. Jeho průběh tu rozhodně nehodlám detailně popisovat.Ale jen tak na okraj. Strýček mě vždycky varoval :Chlapče raději si nic nezačínej s nějakými těmi jak se říká štětkami. To můžeš dostat kapavku natotata. Když jsem dodělal práci s válečkem a začal méně přístupná místa líčit štětkou, tak jsem si na strýčkova slova vzpomněl. Takovou kapavku, zejména při líčení nad hlavou, bych nikomu nepřál.
Poslední fázi je odstraňování následků katastrofy. Nebyly sice takové, abych musel tenhle článek nazvat - Domalováno jest- ale v hesle -A je vymalováno!- se ve skutečnosti ten závěrečný triumfální vykřičník kroutí tak, že málem připomíná otazník.
