Syrští sirotci a sir Winton

Už několik dní bičují syrští sirotci naše emoce, a to v situaci, kdy vlastně nic nevíme. V ČT paní Šojdrová, autorka nápadu, nejistě říkala, že mezi těmi mladistvými v táborech jsou asi i sirotci.

Pak zase někde jinde prohlásila, že mezi nimi mohou být snad i nějaké dívky (samotné?). Následně připustila, že nejspíš nepůjde o malé děti, ale o mladistvé a hned upozornila, že přeci i s našimi puberťáky bývají problémy. Nejspíš jako přípravu obrany v případě, že se sem dostanou a nudu si začnou zahánět občasným znásilňováním a rvačkami, pokud rovnou nedojde na nože.

Mezi tím ve veřejném mediálním prostoru zuří nenávistná řež. Pohonem smrště je emoce - zrůdy nechtějí pomáhat malým, bezbranným dětem. Přišlo i na srovnávání s dětmi zachráněnými sirem N.Wintonem. Jak u hysterie často bývá, ztrácí se rozum, ale i historická fakta. Hysterici a hysterky by se měli vzpamatovat, dát si studenou sprchu, zjistit si fakta a začít myslet mozkem a ne „jančící dělohou“ - od které dostala hysterie svůj název.

Předně je nutné ověřit, zda skutečně jsou někde v utečeneckých táborech bezprizorné, malé děti bez rodičů a příbuzných, o které se nikdo nestará. Nelze takové případy vyloučit, ale je dost nepravděpodobné, aby se dítě ve věku okolo 5 let ocitlo samo někde v Řecku a nikdo by o něho nejevil zájem. Všude se to totiž hemží různými úředníky a pomocníky z neziskovek. Spíš to tedy vypadá, že nejde vůbec o malé děti do deseti let.

Jak naznačila už paní Šojdrová, jde tedy o puberťáky. Tedy vlastně o mladě vypadající osoby mužského pohlaví, které samy sebe označují za nezletilé. Tito hoši - muži se nelegálně dostali do Řecka a nyní zde tak nějak pobývají. O jejich skutečném stáří, pravé identitě a minulosti nevíme zhola nic. Nemůžeme si ani nic ověřit o jejich motivech, proč opustili Sýrii.

V současnosti na většině území Sýrie již vládne celkem klid. Naštěstí se nám, myslím tím Západ, nepodařilo ji totálně rozvrátit, jako se nám podařilo rozvařit Libyi. Assad přežil a vydržel. Západ to štve, protože je to nechutný diktátor. S jiným nechutným diktátorem, možná ještě nechutnějším Erdoganem, jsme však spojenci a prý i přátelé. Pokrytecký dvojí metr mi nikdy neseděl.

Za této situace je divné, proč se 15 -17 letí hoši nevrátí domů. Že nemají rádi Assada? Tak to nás zřejmě čeká invaze asi 30 milionů Turků, kteří nemají rádi Erdogana a cítí se jím ohroženi. Možná se kluci Assadova režimu bojí, protože se zapojili do bojů na straně islámistů. Logicky působí úvaha, že mladí bojovníci práskli do bot v okamžiku, když viděli, že je jejich porážka neodvratná a hrozí jim odveta za jimi páchaná zvěrstva. Konečně úplně totéž dělaly tisíce příslušníků SS na konci války.

Hledat úkryt v chaosu desítek tisíc migrantů je chytré a velice pravděpodobné. Vážně si myslíte, že se všechny ty tiisíce bojovníků islámského státu nechaly zabít nebo se spořádaně vrátily domů a chodí teď do práce, případně do školy? Za této nepřehledné situace použít příměr se sirem Wintonem je nepřiléhavé a dokonce hloupé. Ten dokázal odvézt slušné (skutečné) děti ze spořádaných rodin, které byly určeny k popravě.  Zde není žádná podobnost s osobami s nejasnou minulostí v řeckých uprchlických táborech. Těm vyvraždění rozhodně nehrozí. Je současně pochopitelné, že mnoho z nás nechce riskovat osobní konfrontaci s islámský hrdlořezem.