Vězení za všechny prachy

V Česku máme, oproti našim západním, ale i jižním sousedům, výrazně více vězňů a 2 -3x vyšší recidivu. Přitom všichni za jednoho vězně platíme přes 30 tisíc měsíčně – srovnejte si to s důchodem či minimální mzdou. 

Shrnuto a podtrženo – náš vězeňský systém je drahý a neúčinný.

Lidová armáda náš vzor

Vlastně stále z nějakých 70% procent vězí ve zvyklostech reálného socialismu a kdo zažil základní povinnou službu v lidové armádě, při setkání s dnešním vězeňstvím, musí mít pocit již jednou viděného a zažitého. Prostě zmarněný čas v nevábném prostředí – to jsou hlavní důvody vysoké recidivy, tedy neefektivity systému. Kdo zažil vězeňství u našich sousedů, ten jen kroutí hlavou a nevěří, proč jsme v této oblasti tak zaostalí.

Čím lepší, tím účinnější

Zanedbanost věznic prosycená nezájmem a promrhaným časem by byla obhajitelná, kdyby fungovalo pravidlo, že čím horší podmínky ve vězení jsou, tím méně se tam lidé chtějí vracet, ale mnohaletá zkušenost z Evropy je právě opačná – čím jsou vězení hnusnější, tím vyšší je recidiva. Největší úroveň mají asi věznice ve Skandinávii a tam je i nejmenší procento recidivy trestné činnosti.

Pravidlo rozbitého okna

Když se nad tím hlouběji zamyslíme, pak to dává logiku. Platí pravidlo rozbitého okna – když necháte v ulici jedno neopravené rozbité okno, rychle začnou přibývat další. Když ho obratem opravíte, situace se neopakuje. Prostě samo prostředí usměrňuje chování lidí. Když lidi šoupnete do hnusného prostředí začnou se takřka všichni chovat hnusně, a to i ti, kteří by to jinak nikdy nečinili. Hnusné zvyklosti si pak odnesou z vězení ven a na recidivu je zaděláno. Nesmíme zapomínat, že jejich recidivu často odskáčou desítky, možní stovky nevinných poškozených.

Řešením je normální práce

Recept přitom není složitý. Ve vězeních je 20-50% lidí, kteří by mohli pracovat (studovat – vyučit se) i vně věznic za pomoci hlídacích náramků. Dlouho trvalo, než jsme je dokázali používat, ale užívají se tragicky málo. Přitom by mohly nahradit obratem tak 10-20% personálu věznic. Za ně by práci obstaral náramek a v případě budov věznic i kamerový systém. Uvědomme si, že až 30% vězňů jsou jen neplatiči výživného a mařiči úředních rozhodnutí. Pokud už mají být zavřeni, pak proč nemohou chodit do práce s náramkem a vracet se po směně do vězení? V zaměstnání by ani nikdo neinformovaný nepoznal, že jde o vězně. Totéž platí o doplnění vzdělání nebo o vyučení zcela nekvalifikovaných vězňů, kteří nejsou pro okolí nebezpeční. Mimochodem takových je asi 70% ze všech.

Vydělá na tom celá společnost

Práce (studium) vně věznic s náramkem znamená na jedné straně velké finanční úspory v oblasti personálu, ale i větší výdělek vězňů, kteří tak mohou platit za pobyt ve vězení. Tím by bylo hned více peněz na jejich modernizaci. O větší schopnosti splácet způsobené škody či výživné ani nemluvě. Zatím se za 30 let české vězeňství z neefektivity nevyhrabalo a zcela selhali všichni ministři spravedlnosti. Přitom jak ministerstva, tak z vězeňské služby jezdí neustále na různé zahraniční stáže, ale výsledek se rovná takřka nule. Je ostuda, že si nedokážeme věc vyřešit sami. Přece nebudeme čekat na to, až si této naší neschopnosti všimne EU a začne nás postrkovat k nějakému řešení. Nebo budeme čekat až se ostudný stav našich věznic a jejich neefektivita začne probírat třeba na půdě evropského parlamentu? Recidivisté totiž neohrožují jen nás, ale volně prostupují hranicemi i do dalších států a nejde tak jen o náš čistě domácí problém.