List z vězení XIV: Amnestie versus skutečný problém

V naší zemi je příliš mnoho emočních reakcí, které se blíží k nenávisti. Jsou často spojeny s problémy, které spíš vyžadují chladný rozum, pochopení nebo velkorysost. Bohužel v tom hrají velkou roli média, která rozpoutají až hysterické kampaně. Politici pak více či méně na těchto vlnách surfují v představě, že na tom vydělají. Společnost je čím dál tím víc nervozní a roste už tak vysoká naštvanost.

Zatočíme s parazity

Tak se v různých periodách stávají nepřáteli lidé, co třeba potřebují sociální pomoc. Všichni jsou označeni za zneuživatele dávek, takřka za parazity. Skoro bez zájmu médií pak vyjdou výsledky nezávislého a objektivního šetření, ze kterého plyne, že zneuživatelů dávek u nás bylo, i před slavnými reformami zanedbatelné a bezvýznamné minimum.

Zneužíváte zdravotnictví

Podobným „lynčem“ si prošli i těžce nemocní lidé, kteří musí platit poplatky u lékaře a doplatky za léky přeci proto, aby nezneužívali péči a neváleli se třeba zbůhdarma v nemocnicích.

Schytal to i V. Havel

Nenávistně byli vláčeni svého času i lékaři, když si řekli o vyšší platy. Za amnestii, i jiné skutky, byl vláčen president Václav Havel. Nyní je po smrti a je už jen adorován. Dokážeme chválit jen ty lidi, co už nemohou nic udělat.

Skutečný problém

Dnes jsme svědky hysterie kolem amnestie Václava Klause. Schytává to podobně, jako to schytal svého času Václav Havel. Problém je však někde jinde než v amnestii. Česká republika má i po amnestii zhruba 2x více vězněných lidí než třeba Německo. U nás 230 vězňů na 100 000 obyvatel, v Německu pod 90 lidí. Recidiva trestné činnosti je u nás okolo 70% trestaných, v Německu méně než poloviční. Myslíte si, že čeští občané jsou o tolik horší než Němci? Já si to nemyslím.

Dělejme něco proti recidivě

To, že současná amnestie pustí někoho o 2 či 4 měsíce dříve, než by byl propuštěn řádně, situaci určitě výrazně nezmění. Pokud bude patřit pod 70% recidivistů, pak asi všichni chápou, že na věci příliš nezmění, že k recidivě dojde v lednu a ne „až“ v dubnu. Zásadní požadavek vůči vládě by měl znít- co vše uděláte, aby u nás ubývalo recidiv trestné činnosti na úroveň vyspělých zemí.

 Klíčem je prevence

Jsem zvědav, zda opozice využije debatu o důvěře vládě vyvolanou v souvislosti s amnestií k tomu, aby chtěla od vlády slyšet, co konkrétně udělá pro snížení recidiv trestných činů, co udělá pro snížení počtu vězněných osob na úroveň vyspělých zemí. Co tedy udělá pro prevenci trestné činnosti.

Má smysl hlasovat o důvěře?

Populistická hádka, zda byla amnestie správná či ne, nic nevyřeší, jen zase trochu zvýší hladinu nenávisti ve společnosti. Věc bychom měli řešit racionálně. Co jsme schopni dělat pro to, aby nedocházelo k tolika trestným činům. Mnoho trestných činů totiž znamená větší či menší neštěstí pro postižené. Také by diskuse měla hledat odpověď na otázku, zda u nás nevězníme tisíce lidí, které by ve vyspělém státě dokázali vyřešit jinak. Pokud takovou diskusi sněmovna povede, pak má hlasování o důvěře vládě smysl. Mimochodem nás jeden vězeň stojí 30 tisíc měsíčně.