Koho zavřou příště?

Rád bych se mýlil, ale vychází mi, že je na řadě Tomio Okamura. Že nic neudělal? A to něčemu vadí? Respektive určitě něco spáchal. 

Neporušit český trestní zákon je totiž nemožné, je mimořádně pružný a umožňuje příslušným orgánům odůvodnit takřka cokoli a také umožňuje takřka cokoli omluvit. Záleží jen na vůli. 

Marnost

Média o tom nerada mluví, protože si nepěknou realitu nechtějí připustit. Veřejnost o tom skoro netuší, náhled mají jen ti, kteří měli tu čest pružnost paragrafů a jejich vykladačů poznat na vlastním těle. Je proto marné o tom mluvit a psát, protože vám nikdo stejně nevěří a věřit nechce.

Zloději jsou všichni

Důkaz je jednoduchý. Vytáhněte si seznam politiků a podnikatelů, kteří byli vyšetřováni a souzeni. Většinu stovek jmen jsme už zapomněli (možná si ani nezapamatovali a nepostřehli) a tak z hlubin paměti vytáhněme alespoň nejznámější - Čermák (ODS), Snopková s Svoboda (ČSSD), Čunek (KDU), Jourová (ANO), Bárta ( VV), Rath (ČSSD), Parkanová (KDU), Nečas (ODS),Půta ( Starostové), Babiš  s Faltýnkem(ANO)... Až to vypadá, že slogan premiéra Babiše - všeci kradnů - je pouhým popisem skutečnosti.

Svoboda?, ale jděte

Problém je ve skutečnosti někde jinde. Jde o to, že se střetávají dva zcela odlišné světy. Po roce 1989 se společnost vydala cestou údajně podporující svobodnou aktivitu jedince, ale trestní zákon zůstal svojí filozofií vězet takřka v padesátých letech tuhé komunistické diktatury, kdy co nebylo výslovně povoleno bylo zakázáno, tudíž trestné.

Nezávazná, pružná doporučení

Stejnou filozofii pak vyznává i velká část příslušníků represivních složek. Tudíž každý aktivní člověk, který se o něco snaží (v politice, podnikání) se více či méně dostává do střetu s pavučinou - sítí vše zakazujících zákonů, které navíc vůbec nikdo nezná. K tomu přistupuje kreativní individuální výklad zákonů, který z nich ve skutečnosti dělá nezávazná doporučení pro potřeby represivního aparátu. Samozřejmě trestní mašinerie všechny stíhat a zavřít nemůže. Proto si vybírá. Na kom je zájem, toho udělají.

Kdo určuje cíle

Otázkou zůstává, kdo je tvůrcem prvotního zájmu - zadání - koho ano a koho nechat být ať si ,,krade“ jak chce. ,,Krást“ se totiž stalo synonymem pro jakoukoli podnikatelskou a politickou aktivitu. Zadání vzniká na různých úrovních a s rozdílnou motivací. Někdy máte jen smůlu, že jste nesympatičtí některému prokurátorovi nebo vlivnějšímu policistovi. Třeba vám chce přebrat manželku či milenku nebo zbavit konkurence svého kamaráda podnikatele, někdy stačí jen závist.

Místo dýky papír

V politice se bojuje o moc. Vadíte spolustraníkům? Vadíte opozici? Štvete vlivné novináře? Stojíte v cestě zájmům třeba USA nebo EU? Když máte nějakou moc nebo svými názory a projevy ohrožujete něčí zájmy, nastoupí trestní mašinerie. Někoho to smete okamžitě - třeba Ratha a Parkanovou, jiný to přežívá - Babiš, Půta, Faltýnek... Dřív se používala dýka, jed a bomba, dnes jsme civilizovaní, stačí list papíru s obviněním.

Ideální terč

A proč je na řadě T. Okamura? Dosáhl slušného volebního úspěchu a je předpoklad, že bude nadále sílit. To se nehodí vůbec nikomu. Pro ANO je nejsilnější konkurencí, přetahují se o stejné voliče.  Pro ODS, ČSSD, Piráty a KDU jde o nebezpečné extrémisty, stejně tak pro většinu médií. EU štve svoji eurofobií, USA svoji NATOfobií. Navíc je potřeba odvést pozornost od vlastních průšvihů. Tomio Okamura je prostě ideální terč.