Když pijete vy muži, proč ne my ženy?

Svět dnešních mladých lidí se starším generacím vzdaluje mílovými kroky. Dnešní mladí jsou tak svobodní a nevázaní, že porušují všechny hranice, které kdysi byly zárukou toho, že dobře vychováte dítě, připravíte ho na život apod. 

Příklad. Je deset hodin večer, kdy děti mají spát. V tiché ulici je slyšet vzrušená diskuse muže a ženy, z níž je patrné, že oba jsou opilí. Do toho vstupuje asi šestiletý chlapec, kterého muž informuje o tom, že maminka je zase ožralá. Když se hádka stupňuje, dítě již začíná řvát, protože se chování svých opilých rodičů bojí. Pozorovatel by nechal takové chování dojít do ztracena, kdyby nedošlo k pádu matky, hysterickému křiku dítě a zoufalému hulákání muže. Když slušní lidé jdou k opilcům, zjistí, že žena bezvládně leží na zemi, v kočárku pláče snad dvouměsíční dítě a kolem pobíhá šestiletý chlapec, který se domnívá, že mu právě umřela maminka. Přivolaná záchranka se ženy ptá, co pila, načež dostane odpověď, že pět piv a pět panáků, což je milosrdná lež pro ospravedlnění neospravedlnitelného jednání dříve tak vznešeného oslovení matka. Rozum nad tím zůstává stát, protože se dá předpokládat, že asi dvouměsíční dítě kojila.

Demokracie je o tom, že si všichni můžeme dělat, co uznáme za vhodné. A pokud někoho rajcuje alkohol, ať se upije třeba k smrti. Ale svoboda končí tam, kde vstupujeme do svobody druhých lidí. A výše popsaná rodina otravuje nejen děti, které si chtějí hrát a ne řešit rozepře opilých mozků, ale tato rodina je zřejmě živa ze sociálních dávek, které dostávají od nás všech pro zabezpečení základních potřeb pro děti i střechu nad hlavou. Když však státní příspěvky dorazí, rodiče vyrazí do hospody...

Kdysi jsme za takové chování kritizovali nepřizpůsobivé, dnes se neskrývaně k nim mohou postavit desítky dalších rodin. Dříve se rodinné tragédie odehrávaly za zavřenými dveřmi, dnes je máme v přímém přenosu venku na ulici. Nutno podotknout, že dříve by takové matce byly děti odebrány, protože je ohrozila. Ve výše uvedeném případě opilý muž odešel s dětmi domů a matku si odvezla záchranka. Kdo zaplatí zbytečný výjezd záchranky? My všichni. Kdyby tady konečně začalo platit, chybuješ, zaplatíš, stačila by jedna úhrada zbytečného výjezdu třeba zmiňované záchranky, a příště už by si každý rozmyslel její zneužití.

Co vyroste z dětí, vyrůstajících v takovém prostředí, není nutné spekulovat. Dříve bylo hloupých rodin pár, dnes možná každé desáté dítě ví, že maminka občas mívá bezvládné tělo a v té době plačící dítě je to poslední, co ji zajímá.

Bojovnice za emancipaci se musejí obracet v hrobě. Za toto bojovaly? Vždyť ony chtěly být lékařkami, právničkami, chtěly být jako muži. A mnohé ženy po sto letech jejich snahy zneužily k tak podlému srovnání, že budou pít stejně jako muži, protože vše ostatní vyžaduje jejich zapálenost, sílu a oddanost. Kéž by dnešní ženy ctily pravidlo svých matek, že v rodině může pít vždy jen jeden. Nebo, že opilost rodičů je pro děti stres a obrovská psychická zátěž. Opilost rodičů v přítomnosti dětí je nevysvětlitelná a neomluvitelná.