Lidská mysl má predispozice dát se ošálit.

A taky že to dělá, libuje se v tom. Tradice je encyklopedický název pro periodické vracení se k takové koupeli.

A tak tedy když už je ten advent vzpomeňme, že ten nejrafinovanější pojem, jaký kdy člověk vytvořil je Bůh. Je to iluze a je tak okouzlující. Mnoho lidí tuto skutečnost ignoruje prostě jen proto, že chtějí mít v životě klid. Encyklopedie Galaktika vede tuto skutečnost pod heslem PNJ*.

Zatímco věřící boha velebí, protože jim to přináší uspokojení, ostatní na ně nahlížejí jako na zastydlé děti, které si jen chtějí hrát. Chtějí být milováni, chránění a velebeni, jenže to oni z jejich perspektivy nemohou vidět. Tolik máme rádi pohádky.

Neberte jim hračku, proboha Vás prosím, oni jsou schopni pro ni zabíjet!

Oni jsou totiž nejvýznamnější existence ve známém vesmíru, oni totiž vidí to, co ve Víru totální perspektivy spatřil jen Zaphod Beeblebrox! A kdo to o nich tvrdí? Oni!

Ostatní vědí, že poznat boha nestojí za to, protože je jim známo, že neumí vařit, takže není o co stát.

Jedno je jisté. Pokud s věřícími něco neuděláme, všichni tady za chvíli pojdeme, bude konec všeho! Jenže ono nám to zas tak moc nevadí, nezáleží nám na tom, tedy zjevně ne tolik, abychom se kvůli tomu nechali zabít.

A na neviditelného růžového jednorožce prostě nevěřím, protože jeho hlas by musel vonět jako konec konce vesmíru. A tuto událost fakt už znovu pocítit nechci. Ámen.

* PNJ, tedy Problém Někoho Jiného je něco, co nemůžeme vidět, nebo spíše nevidíme, náš mozek nám to nedovolí vidět, protože si myslíme, že je to problém někoho jiného. Mozek to prostě vyškrtne, je to slepá skvrna pro naše vědomí. Když se na tu věc díváš, mozek to sice registruje, ale tvé vědomí to má nedostupné. Nezapadá to do schématu věcí a tak to mozek eliminuje. Jediná šance jak to zahlédnout je koutkem oka.