Komu není dáno, musí přežít bez víry, to však není tak snadné.

Mnohdy si člověk něco vykonstruuje, zamotá se do hypotetických příčin a následků. Obávat se něčeho, co nikdy nepřijde je pro člověka přirozené. Zbytečně se tak připraví o pokoj a ten pak obtížně získává zpět. 

Člověk je vybaven imaginací, nikoli jasnovidectvím. Je nadán schopností vykonstruovat si něco, co neexistuje. Obávat se toho, nebo se tím ukájet. Právě díky této imaginaci si může vykonstruovat něco jako pojem „bůh“. Pokud mu tato konstrukce usnadňuje život, drží se jí, dokonce s ní obtěžuje okolí v domnění, že pomáhá. Někomu tím však neskutečně ubližuje, což ale takoví věřící ignorují. Je totiž uspokojuje to, že je bůh uspokojuje. Jsou zaslepeni tím, že několika jedincům idea boha napovrch pomáhá. Že tím člověka dusí, to nejsou schopni dohlédnout.

Život bez boha je mnohdy mnohem obtížnější, vyžaduje větší statečnost, odhodlání, hledání. Bůh je to pro slabé, nezralé, určitým způsobem sobecké.