V zemi magického realismu je užívání vulgarit jedním z každodenních rituálů. Někdo nadává zle, někdo nadává arogantně, ale všichni Kolumbijci nadávají s veselým gustem. Jejich nadávky spíše pobaví, než urazí.
"Hijo de p.ta! Vy, ale mluvíte špičkově španělsky!", načež se se jinak noblesní inženýrka Victoria (naše sousedka z paneláku v městě La Ceja u Medelínu) chytne rukou za pusu a začne se upřímně smát na celé kolo.
Když jsem žil v Ekvádoru tak jsem za celou dobu dvanácti měsíců, co jsem zde měl tu čest pobývat, neslyšel ani jedinou ostrou explicitní nadávku. Když, už si chce Ekvádorec ulevit tak ze sebe maximálně vydoluje "chuta!" což se dá volně přeložit jako "krucinál". Zažil jsem situaci v taxíku v Cuence (takový Český Krumlov na ekvádorský způsob), kdy nám nedal přednost z vedlejší silnice jeden blázen a málem to do nás napálil. Taxíkářovi za těch pár sekund zešedivělo dalších deset vlasů a naštvaný ze sebe úlevně vypotil: "Hijo de pato!", což znamená "Kachní synu!". Když jsem četl před mnoha lety v Čechách sérií detektivních románů od Raymonda Chandlera o Philu Marloweovi, tak jsem v jednom z nich narazil na dramatickou situaci v níž jihoamerický indián soukromému očku naštvaně odvětí "Hijo de flauta!", "Flétnysynu!". Tehdy jsem to nechápal. Nyní již ano. Indiáni totiž nesnáší vulgarismy, berou je něco jako odpad duše a když už mají důvod, či velkou potřebu někomu nebo něčemu vynadat, tak zvolí jakýsi kompromis a pohrají si se slůvky. To obyvatelé země magického realismu si naopak ve sprosťárnách doslova libují s gustem rodilého "ostravaka z Vitkovic". Hijo de p.ta (syn prostitutky) se zde v zemi magického realismu doslova užívá jako tečka za větou. Dá se jím vyjádřit jak opovržení tak pochvala, jak bezbřehý vztek tak i nekonečná radost ze života. Dokonce jedno Kolumbijské rádio užívá ve své reklamě na svou frekvenci tuto legendární nadávku, coby slovní hříčku a tak můžete v autobusech z reproduktorů slyšet co deset minut teatrální moderátorův výkřik: "Ochenta hijo de punto nuevéééééééé!" (osmdesát ku.va celých devěěěěěěěěěět!").
Když jsem s kamarádem navštívil divokou povstaleckou vesnici Ochali, rovněž jsme nevynechali místní kostel v němž jsme měli to štěstí a potkali místního kněze, sympatického třicátníka. Když nám vykládal jak má chrám moc poškozenou statiku a že má pořád strach kdy se mu doslova sesype na hlavu, tak můj parcéro (kámoš) neustále ze sebe sypal "Hijo de pucha". Kdyby řekl "Hijo de p.ta" tak by mohl urazit kněze a zneuctít svaté místo, ale jelikož "putu" nahradil slangovým výrazem pro sedmičkovou flašku kořalky, tak se padre neurazil, ale jen se na jeho tváři objevil souhlasný posunek.
Kolumbijci milují fotbal tak jako všichni latinoameričané, ale Colombianos si s gustem ulevují při "golasooooooo" peprnými nadávkami tak vášnivě až se chvějí okenní tabulky. Jsou situace kdy i drsné a oblíbené "Hijo de p.ta " nestačí a tehdy nastupuje výraz, který když jsem slyšel vůbec poprvé (a bylo to právě sledování fotbalu v televizi v jedné medelínské hospodě), tak jsem nevěřícně kroutil hlavou. "Gonorrea!", zařvalo tehdy na padesát duší v hospodě, po té co soupeř z Cali dal místnímu klubu banán. Gonorrea je totiž latinský i španělský výraz pro Kapavku...
Vítejte v Kolumbii, v zemi nespoutané vášně a upřímného veselí.
