Silvestr na rovníku

Náhodný pozorovatel, jenž vůbec poprvé spatří zvyky a obyčeje Silvestrovského veselí v Jihoamerickém Ekvádoru, bude sice silně, ale vesele šokován.

 Pětadvacetiletý řidič taxíku Alejandro je k nepoznání. Obličej mu zdobí makeup včetně ohnivé rtěnky, sportovní postavu oblékl do vyzývavých šatiček a místo polobotek si to silnicí kráčí na vysokých podpatcích. Je konec roku a drtivá většina ekvádorských mladíků se namaluje a vyparádí tak, že i skutečné štětky vedle nich vypadají jako amatérky. Letitý veselý silvestrovský zvyk na rovníku vypuká vždy po poledni a trvá až do západu slunce. Početné skupinky mladíků okupují silnice a "doráží" na řidiče i chodce, kterým přes cestu natáhnou do výšky pasu lano. Ten kdo chce pokračovat ve své cestě, musí zaplatit pět dolarů, jinak je mužskými krasavicemi zlíbán k nepoznání. I já jsem zastaven na okraji výpadovky z Vilca do Lojy. Naprostá většina "obětí" se směje, dává pětidolarovku či se srdnatě nechá zlíbat krasavicemi s chlupatým hrudníkem. Mám u sebe jen dva dolary. Smůla. Vzápětí jsem obsypán čtyřmi atlety z místního basketbalového klubu. Ti, navlečení v dámských šatičkách a v slušivé paruky, mně zulíbají tak, až omdlévám.Chci se vytrhnout a utéct, ale silné ruce mě drží s takovou silou, že si připadám jako přilepený. Čím více se červenám studem, tím větší sranda je to pro kolemjdoucí. Po dvou minutách rtěnkového mučení jsem propuštěn za hlasitého vítězného smíchu. Na rozloučenou jsem objat největší "atletkou", která mi řekne: "Bůh tě provázej a chranˇ. Odcházím sice zmalován jak po návštěvě sta bordelů, ale obdařen požehnáním, jehož se mi dostalo od dobrého člověka. 
Zatímco "děvčata" s chlupatýma rukama vybírají silvestrovské výpalné, které je večer na mejdanu v nejbližší hospodě propito do němoty,

Silvestrovské tradiční oslavy v Ekvádoru.

 tak ostatní lidé (celé rodiny) se věnují svým papírovým panácům, kteří symbolizují zlo skoro uplynulého roku. Temno v podobě nejrůznějších diktátorů, zločinců či šéfů v práci. Ti kdož neoplývají výtvarným nadáním a manuální zručností si na tržišti koupí hlavy různých tvarů a obličejů, kašírek z lepenky, a ty pak připevní k tělu, což je většinou sláma a papírové krabice narvané do košile a kalhot. O půlnoci je pak "zlo" zapáleno a tak potrestáno. Ne nadarmo se zde říká: "Feliz fin de Ano!" (Štastný konec roku). Přece jen, zapálené figuríny těsně vedle domků mohou proměnit Silvestr v tragédii. 
Vítejte na rovníku. Vítejte ve veselém Ekvádoru