Včera dne 22. 02. 2016 ve 13.00 hod. se konalo druhé soudní stání, kde se rozhodovalo o nařízení tvz. ochranné léčby - ústavní formou, tedy zavření do blázince na dobu neurčitou, nejdéle ale prý na 2 roky.
Aspoň, že tak.
U soudu - samosoudkyně Mgr. Simony Kobouškové jsem nedostal šanci, ačkoliv jsem uvedl veškeré argumenty, co jsem mohl.
Ačkoliv nemám žádné příznaky duševní choroby, kdy mám údajně trpět paranoidní schizofrenií, což je podle mě velmi závažná choroba. Na moje dotazy proč mám mít schizofrenii a když už, proč zrovna paranoidní mi bylo sděleno, že jsem ve stavu, kdy nejsem schopen náhledu na svojí chorobu a příznaky, které mám účelově před doktory a soudem skrývám, jelikož jsem inteligentní (to si opravdu nedělám legraci - to byla argumentace MUDr Krejčiříkové, kterou soud vzal okamžitě i hned za své).
Proč jsem paranoidní, když už schizofrenik v čem jsme paranoidní, jak sem paranoidní, jsem se dále ptal. Kdy jsem uvedl, že paranoidní člověk, má podle mě strach vyjit na ulici nebo každého podezřívá nebo si myslí, že ho sledují zelená nebo červená auta, jsem si naběhl. Byl jsem ze strany soudkyně Kobouškové okřiknut s tím, že se projevuje, jak jsem agresivní a bylo mi sděleno, že jsem paranoidní právě proto, že jsem u soudu řekl, že MUDr. Krejčiříková je ve věci podjatá, to jsem si prý vymyslel a je to příznak paranoidity. Dalším příznakem je zas to doplnila MUDr. Krejčiříková to, že jsem se v roce 2012 říkal, že mě sledují auta.
Na moje upozornění, že šlo reálné o skutečnosti, že jsem byl, jako policista, sledován Generální inspekcí bezpečnostních sborů mi byl odpovědí pouze hlasitý povzdech.
Na moje prohlášení, že jsou moje argumenty vůbec nebere v úvahu a řídí se jen podle nepravdivého znaleckého posudku z podkladů MUDr. Krejčiříkové a účelové výpovědi psychiatričky MUDr. Radky Krejčiříkové, jsem byl důrazně ze strany samosoudkyně Mgr. Kobouškové upozorněn, že tomu tak není, soud prý bere v potaz všechny okolnosti, toto se však, jak se ukázalo, nestalo ani ve snu (možná tak v tom o Noční můře v Elm Street nebo spíš E. Beneše Street).
Dále jsem sdělil, že proč bych si měl pořád vymýšlet, proč bych to dělal, kdybych měl nějaké zdravotní problémy, už bych to přece dávno lékařům soudu nebo někomu jinému řekl, co bych měl z toho, kdybych svoje duševní problémy zakrýval, co bych tím získal? Jsem prý ale rafinovaný a dokážu to skvěle skrývat a spolupracovat jen na oko – formálně, jak bylo konstatováno.
Na moje upozornění, že jsem byl sledován ze strany Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) – tedy proč ty auta v roce 2012 - a ukázal soudu listiny, které jsem si vyžádal ze strany GIBS viz můj předchozí článeček http://blog.idnes.cz/admin/article/495713/edit , abych věcně doložil svoje tvrzení, na to se mi soudkyně i MUDr. Krejčiříková potutelně vysmáli a dali mi najevo, že tohle pro ně nemá žádnou hodnotu.
K jasně nestandartnímu uložení ochranného léčení ústavní formou bylo přikročeno i přesto, že se nepodařilo soudu i přes veškerou snahu, dokázat mojí nebezpečnost pro společnost, která byla stvořena připsáním jedné věty do znaleckého posudku, z účelových důvodů na základě urgence MUDR. Krejčiříkové, ačkoliv se jedná úplně o absurdní nesmysl. Ze strany MUDr. Krejčiříkové k tomu bylo úplně lživě řečeno, že jsem měl napadnout svého otce v prosinci 2014. Na moje důrazné oponetní tvrzení, že jde o naprostou lež, že jsme se s otcem pouze pohádali, kde k žádnému fyzickému kontaktu nikdy nedošlo. MUDr. Krejčiříková pouze s úsměvem, který sotva zvládla zadržet, konstatoval, že má informace o tom, že jsem se měl svého otce několikrát pokusit napadnout, na to soudkyně Koboušková souhlasně přikyvovala a já byl upozorněn na to, abych se uklidnil jinak, že můžu dostat pokutu.
Dále bylo MUDr. Krejčiříkovou sděleno, že jsem jí poslal přes sociální síť Facebook zprávu, že díky ní mě propustili z práce a já nemám na vánoce ani korunu a jestli mi dá ona nějaké peníze na vánoce (naprosto výjimečně se jednalo o pravdivou skutečnost), což jsme potvrdil s tím, že to nebylo myšleno nijak urážlivě. MUDr. Krejčiříková k tomu uvedla, že prý z toho měla opravdu velký strach (z toho, že jsem díky ní přišel o práci i o přítelkyni o to nejcennější co jsem měl, z toho strach nikdy neměla).
Na další moje výtky, že jsem nikomu nikdy nic neudělal, že jsem slušný člověk, který žije řádně, mám přítelkyni a chodím na brigádu do práce a ústavní forma léčby (i jakákoliv jiná) je naprosto neodůvodněná, zbytečná a je eventuálně větším trestem než nepodmíněný trest odnětí svobody, že už sem trpěl dost, nebylo odpovězeno nijak.
Ochranné léčení ústavní formou totiž nařizuje soud na dobu neurčitou a teprve v ústavu doktoři mj. i hlavně z předchozích podkladů (ano, hádáte správně MUDr. Krejčiříkové – jak jinak) stanový délku léčby, která může být sice maximálně na dva roky, ale lze jí soudně ještě prodloužit. Jenže co psychická újma, kdy jsem byl ze strany určitých lidí upozorněn, že po delší době strávené v ústavu nelze vyloučit, že bych se opravdu zbláznil (což je zřejmě účelem). Na to mi bylo sděleno ze strany Mgr. Kobouškové, že ochranné léčení není žádný trest, že bych to měl jako bývalý policista vědět.
Čili, abych to zkrátil mi byla tedy před soudem "prokázána" i moje nebezpečnost pro společnost a byl vyhlášen rozsudek formou usnesení o nařízení ústavní léčby.
Skutečné důkazy, pravdivé skutečnosti, listinné důkazy apod. byli nahrazeny polopravdami, lži, pomluvami. Pravda a spravedlnost dostala pořádně na frak. Stejně, ale pořád tiše doufám, že pravdu a spravedlnost, lze umlčet na nějakou dobu, nikoliv však navždy. Zatím, jsem proti této mašinérii nezmohl vůbec nic jen jsem si tím, že se bráním, více ublížil.
Při vyhlášení usnesení bylo také ze strany Mgr. Simony Kobouškové zdůrazněno, že prý u mě nenastal žádný posun v náhledu, že jsem psychicky nemocen!
Ze strany Mgr. Kobouškové mi bylo také sděleno, že ví, že si píšu o těchto věcech blog. Paní Koboušková, mě se opravdu chtěli u Policie ČR z jistých konkrétních důvodů zbavit a vymysleli to na mě s tím, že jsem schizofrenik po domluvě s určitými konkrétními lékaři – MUDr. Krejčiříkovou (ne všemi lékaři). I když jste to, možná nikdy nezažila, takové věci se stávají, jestli můžete chápat.
Byl bych rád, kdyby si to přečetla a snad by Vás mohlo i napadnout, že psychicky nemocný a paranoidní člověk si nebude vést takové zápisy. Přál bych si to, i když ty vánoce už byly.
