A ještě k té fantazii

Zatímco v minulém článku jsem chtěla v zásadě jen naznačit, že se nějaký Festival fantazie vůbec konal, teď bych se chtěla věnovat myšlenkám, které mne v souvislosti s ním napadají. Možná to můžete vnímat jako takovou naivní oslavnou báseň, a do jisté míry budete mít pravdu. Podstatou tohoto článku má být tak trochu oslava toho, že to s tím naším světem nejde ještě tak úplně z kopce. Ale k tomu se teprve dostanu. Začala bych tou o těch starých dobrých časech a o tom, jak je ta dnešní mládež ale vážně hrozná...

Protože něco podobného slýchám poměrně často. Dnešní děti přece nemaj‘ vůbec o nic zájem, mládež je drzá a neschopná a z absolventů škol jsou samí young  potentials, tedy v překladu mé máti mladé hyeny s ostrými lokty, avšak nulovou ochotou k upřímnosti a tvrdé práci.

Podle některých členů Klubu skeptiků Sisyfos, na jejichž semináře čas od času zavítám, je téměř zázrak, umí-li se absolvent VŠ plynně vyjádřit ve své vlastní mateřštině, písemný zápis bez hromady hrubek a kůl mluwy je pak pravým božím zjevením. Vzhledem k tomu, že většina zmíněných na Boha ani na zázraky nevěří, jistě si umíte představit jejich skutečný postoj k současné mládeži.

A pak se zjeví Festival fantazie a s ním nějaké dvě tisícovky převážně mladých návštěvníků, kteří nejen že jeví zájem o řadu tak bizarních věcí, jako jsou kultura, knihy či fyzika, oni jsou dokonce schopní a ochotní za pouze symbolické finanční ohodnocení (z vlastní zkušenosti mohu všem závistníkům oznámit, že ohodnocení ani zdaleka nepokryje náklady na samotný pobyt na festivalu) vést vlastní programové linie či přednášet na nejrůznější témata.

Festival fantazie, největší con (fanouškovské setkání) ve střední a východní Evropě, v sobě sdružuje řadu programových linií opírajících se o známé i méně známé seriály a literární díla především, ale nikoli výhradně z oblasti silné trojky (science fiction, fantasy a hororu), dále pak přednášky o vědě (biologii, fyzice, chemii apod.), historii, pohanských náboženstvích a magii, filmových žánrech i řadě filosofických směrů. Na své si přijde fanoušek pohybových aktivit (v rámci MoveConu, FightConu a dalších akcí) i stolních, počítačových a RPG her, nebo třeba někdo, kdo si chce jenom v klidu poklábosit s přáteli nad kouskem grilovaného masa, případně navštívit několik zajímavých filmů. Takhle nějak by mohl vypadat (a pokud mne paměť neklame, takhle nějak i vypadá) oficiální PR text festivalu. A věřte, že vám (moc) nekecají.

To, co je podle mého názoru na Festivalu to podstatní ale není nepochybně pestrý mix programu a vzhledem k časovým a finančním podmínkám organizátorů až neskutečná řada služeb (od zajištění ubytování a stravování po dobu festivalu přes internet zdarma hned na několika vyhrazených místech až po plánovanou mateřinku pro very young potentials). Tím podstatným jsou právě návštěvníci.

 Představte si svět, ve kterém vás mladí lidé zastavují na chodbách a ptají se na zdroje k vašim přednáškám. Během programu s vámi diskutují o všem možném, zcela jasně a srozumitelně vyjadřují svůj názor, doplňují vaše informace o nová fakta a, co je nejkrásnější, chtějí vědět víc!

 Samozřejmě nemohu mluvit za všechny návštěvníky, všechny přednášející a všechny ostatní (ne)náhodné kolemjdoucí. Jistě se i na FF najdou lidé, kteří tam přišli především pít a dělat bordel. Jistě se také najdou přednášející, kteří bojovali s naprosto pasivním či dokonce netolerantním publikem setkala jsem se například s člověkem, který tvrdil, že se při některých přednáškách zabývajících se novopohanstvím pouze bavil vygumovaností přednášejících, kteří, no považte!, skutečně věřili tomu, co přednášeli (fakt nehorázné!). Dotyčný se tímto svým postojem dokonce chlubil, což moje nadšení ohledně některých návštěvníků festivalu zase poněkud ochlazuje. Pro klapky na oči si totiž nemusím jezdit do Chotěboře, v Praze jich máme dost.

Přes tyto drobné prohřešky proti dobrým mravům však musím trvat na vysoce kladném ohodnocení průměrného návštěvníka festivalu. Řada fanů je pochopitelně zacílená především na svou konkrétní oblast zájmu, ale ať už je touto oblastí nějaké konkrétní literární dílo (např. Herbertova Duna) nebo "jen" televizní seriál (LOST, Star Trek, Heroes, Xena, Stargate apod.), pořád je tu jedna věc, která je povyšuje nad řadového konzumenta masové zábavy. Tou věcí je hlubší zájem a ochota investovat čas a úsilí do poznávání předmětu jejich zájmu. Fanové se aktivně zajímají o autory, herce, psychologii postav, reálnost (příkladem budiž přednášky typu Fyzika Babylonu 5) scén, přidruženou fan-fiction a podobně. A od toho je pak už jen krůček k zájmu o další oblasti (fyziku jako takovou, širší literární oblast, filmové vědy atd.).

Pokud mohu soudit z nejrůznějších reportáží a mediálních zpráv vůbec, obvykle se cony zařazují do rubriky "zvířátko na konec". Reportéři udělají několik rozhovorů s lidmi v maskách a kostýmech (obvykle na téma "proč máš proboha na sobě ten směšný kostým?!"), občas někde probleskne i záběr na pár rekvizit ("ti blázni tam mají dokonce papírovou hvězdnou bránu! kůůůůl!") a tím to zhruba hasne. Jako by byl typický návštěvník podobné akce jenom podivín, který se potřebuje obléci do kostýmu a utéct z reality, místo aby si k tomu pivu sedl pěkně v civilu jako my, spořádaní občané. Skryto televizním kamerám zůstává to množství práce, nadšení, času, zkušeností, peněz a dalších investic, které za takovou akcí stojí. Lidé, kteří se na Festivalu fantazie podílejí, ať už jako organizátoři, vedoucí programových linií, přednášející nebo "jenom" řadoví návštěvníci každý rok (a bylo to už letos po čtrnácté!) prokazují své schopnosti, znalosti, zájem a ochotu se pustit do něčeho, co přinese radost mnoha dalším lidem. Část z nich se stará o program a služby, část vytváří publikum a atmosféru. Bez libovolné z těchto složek by to nefungovalo. Před každým jednotlivcem z těchto lidí hluboce smekám. Nejsou to jenom zvířátka na konec televizních zpráv, jsou to mladí lidé, jaké byste si měli přát: mají schopnosti a především jsou ochotní se zakousnout do něčeho, co je výrazně převyšuje.

Že tam občas něco nefunguje? Že jsou tam občas problémy? Že je to v našich diskusích samá stížnost a hádka?

Aspoň se snažíme.

A co vy? Pomůžete nám za rok (nebo na podzimním speciálu) aspoň s tou atmosférou?