Kluci hrají kuličky a hádají se kdo s kým a proti komu. Holky z kalendáře chtějí hrát také ale kluci je mezi sebe nechtějí. V tom jedna holka ukáže, že má krásnou duhovou kuličku. Kluci zpozorní. Mají jen takové hliněné. Domluví se hned. Musíme ji vzít do hry a pak ji tu kuličku vezmeme, porazíme ji.
Trapné, řeknete si. Trapné přirovnávat ctihodné státníky (?) a jejich sporům, rošádám, trikům a gestům klukům nad důlkem. Ale mě to tak připadá. Čím dál tím víc nevím, co je horší. To poněkud podivné chování lidí, k jejichž schopnostem člověk ztrácí poslední zbytky respektu a maximálně respektuje jejich mandát, nikoliv jejich schopnosti.
K tomu mediální spekulace. Přehršle komentářů, úvah, spekulací, pokusů a omylů, sebevědomých proroků. Prezidentská volba, včera ještě poutala pozornost všech zpravodajských programů, spory o to kdo bude a kdo nebude kandidovat, to je najednou pryč. Brunetka s modrýma očima, křehká dívenka se změnila mávnutím proutku v divoženku budící obavu, co ztropí.
Ale pověst „šelmy na svobodě“ trvá jen krátce. Má ústavní činitel vůbec právo se takto chovat? Má právo se ucházet o nejvyšší posty když není schopen v klidu zvažovat své kroky, přehlížet nepodstatné a nepodléhat panice ani nezkolabovat z vlastní moci „tady je to moje a mohu si dělat co chci“? Jaký je psychologický profil osobnosti činitelů, kteří vytváří takové reakce? Myslím si že jde typicky o reakce sangvinika. Posuďte teorii:
Sangvinik je jeden ze čtyř druhů temperamentu, stabilní extrovert. Tělní tekutina, která ho ovlivňuje, je krev (lat. sanguis). Je společenský, přístupný, činorodý, veselý, bezstarostný, živě reagující, nenucený, čilý, hovorný a optimista. Názorově a emočně je však nestálý, prožívá povrchně a krátce. Bývá schopným podřízeným. Z hlediska neurovědy u sangvinika probíhá silný vzruch a silný útlum,
Pouští se do mnoha věcí, které pak nemůže dotáhnout do konce. Nedokáže pochopit, že může mít nějaké zásadní povahové vady. Příliš mluví, je rozvláčný a často a rád přehání. Na termíny u práce si příliš nepotrpí, střídá často zaměstnání. Tolik Wikipedie.
Takže zkrotit zlou ženu nedá tolik práce. Její reakce lze předvídat, lze předem kalkulovat, co udělá dnes, jak se zachová zítra. Jedinou brzdou takovému člověku pak muže být respekt k mandátu, který získá, schopnost rozlišit mezi dětskou hrou kuliček a řízením státu. Nečekaně získaná moc je jak opium. Lidé mají jistou úctu a respekt k mocným. Tu a tam se v demokracii někdo odváží kritiky ale v patrech, ve kterých se politik pohybuje je respektován. Kolik zdánlivě silných osobností zapadlo v zapomnění, když svoji moc ztrácí…
Ono je to vlastně baví. Zatím. Nic neriskují, jen si hrají. Z čeho vycházím?
Zažil jsem z blízka situaci okolo předčasných voleb po pásu vlády Mirka Topolánka. Politické strany tehdy k hlasování o rozpuštění sněmovny vážně uvažovaly, že musí stávajícím poslancům slíbit, že se dostanou přinejmenším zpět na kandidátku nebo že se o ně jejich matka strana musí postarat. „Co budeme dělat“, ptali se mnozí. Vůbec je ve své sebestřednosti nenapadlo, co budou dělat vždy po volbách vyhození státní úředníci, asi proto, že ti jsou většinou vzdělaní, schopní se uplatnit, kdežto politik bez mandátu je zas a znovu pouhým človíčkem bez praxe v jiném oboru. Vím, co říkám a rezonovalo to silněji „než si myslíte“.
Tohle je jen divná cesta plná kliček. Bez reálného rizika. Předčasné volby jednou z ústavních cest – rozpuštění sněmovny 3/5 většinou? Vylučuji. Pád vlády Petra Nečase? Možná, ale pak čím dřív tím lépe. Ale ne bez výhrad. Padne-li vláda, prezident pověří někoho sestavením vlády, ústavní zvyklost dokonce připouští Cimrmanovský „úkrok stranou“ a tedy pověřit jednáním o sestavení vlády, což v Ústavě oporu nemá. Vláda na nějakém půdorysu (s předsedou ODS, nebo členem ODS v čele, třeba panem Kubou) bude žádat o důvěru. Nezíská-li ji, pak se proces opakuje, v třetím kole pověří sestavením vlády někoho předsedkyně sněmovny. Koho paní Němcová pověří je nabíledni. Nikdo z opozice to nebude.
Pokud by tato alternativa nastala, jsme někde v červenci. Možná. Pak již asi nastane dohoda o volbách v řádném termínu, možná krátká vláda „úředníků“. A politici získají čas. K čemu?
Strany, které podle preferencí mají reálnou šanci na překročení pětiprocentní hranice získají čas na bratrovražedný boj v primárkách. Známé tváře dominují, nic se neděje.
Ostatní půjdou „do výroby“.
Karolína Peake si bude shánět práci, třeba právničky ve firmě Víta Bárty.
Tuto zlou ženu lze zkrotit snadno. Ale Sangvinik? Třeba získá čas aby konvertovala jinam. Kam? To ví jen ona. A možná premiér.
