Věštba o zmizení Jiřího Paroubka od bloggera Polaneckého

Život přináší rituály, zvyklosti. A tak každé ráno, vcelku automaticky ale se zájmem proběhnu některé oblíbené zpravodajské servery, zejména mnou oblíbená - Aktuálně.cz a IDnes.cz vynechat nehodlám. Dočtete se tam mnohé od významných politiků i od aktivních bloggerů, je to jistě cenný zdroj informací a prostor pro korektní diskusi a je pravdou, že jejich obsah (včetně blogů, také a především zpravodajství) Vám při trošce pracovitosti umožní v několika minutách shromáždit informace o jakékoliv kauze, politikovi, události, , prostě téměř neomezený zdroj informací o domácí i mezinárodní politické scéně.

Vážím si mnoha osobností z různých politických stran, nejen těch, se kterými sdílím názor a jíž jsem členem - osobně sympatizuji s jiným způsobem politického soupeření, než je aplikován politickými stranami dnes - mám na mysli takový, který respektuje osobnost, neskandalizuje jen proto, že ten či onen zastává jiné názory nežli já, vzpomínám, že ve Washingtonu poblíž Capitolu je restaurace „ U loajální opozice", zkrátka ve vyspělé demokracii se dopoledne politici tvrdě názorově střetnou, ale bez osobních invektiv, a odpoledne jsou spolu hrát golf. Připouštím však, že třeba právě pro takový „lidský rozměr" mé představy o politice nepatřím mezi současné politické špičky a více si cením profesionality a odbornosti.

Ale když si přečtu článek, vlastně blog „Válka Paroubka nezajímá! (autor Rudolf Polanecký) tak se mě zdá, že tento tribun lidu, který odhaluje škodlivost levice a sociáldemokratismu s očividnou antipatií k většině jejich politiků a zejména předsedovi Paroubkovi zapomněl na pojmy serioznóst a objektivita.

Ani mě nenapadne vyvolávat s ním polemiku, jasně si dovedu představit jeho reakci, klidně ji napíši předem a dám do zapečetěné obálky ještě před tím, než mě „sjede" od narození až po současnost, ale je mě to celkem jedno. Ostatně je zřejmé, že nepatřím s ním do stejné „stáje".

Ale těch nesmyslů je příliš mnoho. Paroubek prý není vidět, nevyjadřuje se k situaci v Griuzii ( ač ČSSD nemlčí, na jiném místě píše obsáhlé stanovisko Luboš Zaorálek) a ČSSD vskutku není „stranou jednoho muže". Že si politik, lídr opozice odjede na pár dní na dovolenou vydechnout od každodenního nejen mediálního tlaku - buďiž, to asi není ten argument, který by autor uznal. Myslím si, že ho mrzí, že se ihned nemůže do jím očekávaného vyjádření kverulantně trefovat, polemizovat, odsuzovat. Ale proč nekritizuje předsedu ODS Topolánka, potažmo našeho současného premiéra ? Ten mlčí téměř zarputile, jako by nebyl, odletěl na OH do Číny a klid, ticho po pěšině. Pochopte, mě osobně to sice trochu vadí, že premiér budoucí předsednické země je v pasivitě, ale budiž, Česká republika v nečinnosti či němá není, ministr zahraničí jednal se svými kolegy z EU jak dál, přesnou analýzu přinesla ( a přináší denně) ČT 24, kde hovořil náměstek ministra zahraničí Pojar vcelku jasně a fomuloval stanovisko zamini. Ale přece jen je rozdíl mezi dvěma předsedy stran, když jeden je současný premiér s  exekutivní odpovědností, reprezentant výkonné moci. To autora nezajímá, „modrá je dobrá, už je to tak".

Když kritizuje ČSSD že hodlá vydávat časopis, je zcela směšný. Odsuzovat, to je vlastně to jediné, co může udělat, nebo by snad chtěl vydávání takového časopisu zakázat ? To asi ne, ale pomluví ho dřív, než vyjde ( a než vůbec bude schváleno jeho vydávání). Zmiňuje se o advokátu Altnerovi, pošetilém starci, který, ač právník a advokát, nejprve za dob Miloše Zemana využil (a zneužil) práce dvou jiných expertů, kteří spor de facto vyhráli, pak je ošidil, když si výsledek zcela osvojil, a hlavně - není pravda, že ČSSD mu nezaplatila, dokonce část nesporného nároku uložila do soudní úschovy, tedy de jure plnila. To že pan Altner nebral sice nestoudné, ale řádově desítky milionů a žádal ad absurdum miliardy, že se podivně aktivizoval před volbami, to si autor nenastudoval.

Ty nesmysly a rádoby vtipné obraty o tom, jak bude časopis vypadat jsou ze slovníku tvůrců ideologické diverze za komunismu, s tím vůbec polemizovat nehodlám. Jak jsou tito lidé podobní metodám ideologů minulosti, i když v opačném pólu, je žalostné.

Zdaleka ne poslední nesmysl uvádí o domnělém záměru „regulace tisku". Možná že by stálo za to aby si autor přečetl rakouský tiskový zákon (nikoliv slovenský, jak se snaží podprahově podsunout) a také návrhy, které byly na změnu tiskového zákona projednávány ještě ve federálním shromáždění ale nebyly dokončeny a proto jaksi vysublimovali. Principy změn, o kterých byla v minulosti řeč, mají zcela konkrétní podobu a rozhodně nejsou lepící páskou přes ústa novinářů, nýbrož v zásadě požadavkem, aby redaktor nepsal domněnky, o nichž nedrží důkazy a ty si opatřoval až v případě své obrany, kdy je žalován žalobou na ochranu osobnosti od člověka, kterého bez důkazů znectil. Víc nemá smysl uvádět.

Nejsem advokát Jiřího Paroubka ani jsem mu nevolal, že tento článek napíši, jak si autor asi může myslet. Ale podsouvat Jiřímu Paroubkovi, že asi jednoznačně souhlasí s Ruskou verzí příčin konfliktu je vskutku až pitomé. Kdyby tato situace byla tak jednobarevná, jak autor podsouvá (stejně jako když hovoří o ruském generálovi v době návštěvy Riceové, o čemž Jiří Paroubek prokazatelně nevěděl a byla to iniciativa stínového ministra obrany, ne zrovna šťastná) tak by se řešením nezabývala celá Evropská unie a USA.

Ostatně na analýzu příčin, výroky o tom, že Ruská federace nepochybně reagovala s dlouhodobým rozmyslem, razantně a neadekvátně našim představám o mezinárodní politice v 21.století, symbolicky pro moji generaci, která na prahu dospělosti zažila srpnové dny roku 1968 a od té doby se nikdy nezbavila pocitu zrady a zoufalé bezmocnosti proti imperiálním choutkám a samozvanému poručnictví tehdejšího SSSR, to je nepochybné. Ostatně i USA na jedná straně odsuzují Rusko, ale zůstává otevřeno kompromisům, ale to ponechám politologům. Jistě je nezbytné a prvořadé, přesunout a priori konflikt z „bojových polí" k jednacímu stolu, do politické roviny, zastavit vraždění a zabíjení. Operace měly skončit již včera....ale co bych uváděl informace, které si každý mohl přečíst ze záznamů tiskové konference prezidentů Sarkozyho a Medvedeva již včera ráno, také další vývoj situace je obecně znám a mediálně i politicky hodnocen. Měl jsem včera možnost hovořit se Charge d´affaires velvyslanectví Gruzie v Praze paní Irinou Zhagenti, aktuálních informací pro politiky je dostatek....ale do této noty jsem upadnout nechtěl, tento konflikt je příliš vážný než abych se o něm rozepisoval v reakci na demagogii autora, který s gustem a apetitem přímo čišícím z jeho článku se snaží roztrhat Jiřího Paroubka na kusy a ironizovat jej, jak to jen jde. No ostatně, volič si stejně udělá obrázek sám a jistě nedá na jednoho aktivního, ale neobjektivního bloggera, a popravdě ani na názor můj. Hodnocení politiků a politických stran je věcí dlouhodobou, věcí vizí, zkušenstí voličů s tou či onou stranou, atd,atd. O tom již psát také nechci.A na okraj - jistě se autor dočká i jasného stanoviska předsedy největší opoziční strany.