Štěpení - nalezni odraz v písních

Média jak v tranzu informují veřejnost o kauze dvacetiletí – odsouzení poslanců Škárky a Bárty. Menší zlo je prý Vít Bárta protože si pletl politiku s byznysem a poslance se zaměstnanci. Škárka je však hanebný a zákeřný člověk, který Bártu podvedl a křivě obvinil. (tolik Lidové noviny). Hrdinou je soudce, uvádí MfD, konstatoval, že i malá výhoda je výhoda, úplatek je úplatek, i když se mu říká půjčka, dárek, provize, příspěvek, honorář nebo úplatek, uvádí komentátor.

No konečně, to je bomba, ovšem bez rozbušky. Tou nejsou neustále podávaná trestní oznámení na kohokoliv (Jarolím) bez důkazů, což policie není objektivně schopna zajistit, ostatně politici, když podávají trestní oznámení tak o tom okamžitě média (i napadeného) informují, což vede k tomu, že policie přichází do vyčištěného chléva a nic nezjistí.

Aktuálně.cz pak jdou ještě dál. Podle nich jde o dvě klíčové věci: Bárta nedával svým soustraníkům žádné půjčky a rebelové chtěli stranu VV rozštěpit. Aktérem štěpení byla prý Kočí. Chtěla prý stranu rozvrátit. K rozštěpení strany jim nařčení z úplatku významně pomohlo.

Odkládám tisk a pustím ČT24 Události. Fascinovaná redaktorka klade otázky další politické celebritě – titulek „bývalý místopředseda Jarolím“. Klade mu záludné otázky například (překvapivě) kdo bude ministr školství a jiná velká tajemství z tohoto radikála páčí. Chce však slyšet něco jiného – jak se bude situace ve VV vyvíjet?

Média se prokazatelně snaží VV pomoci. Radí jim, koho by měli zvolit (Karolínu Peake, samozřejmě) aby strana „měla ještě šanci“. Když čtu velice pěkný komentář Jindřicha Šídla o „zpěvákovi Klusovi, českém sleaze a trestu pro Vondru“, zaujala mě pasáž ve které připomíná (ovšem v jiném kontextu) jak se v Británii média postarala o to, aby v roce 1992 ve volbách zvítězil slabý John Major, a následně přispěla k jeho porážce když pitvala každý skandál Toryů v době kdy Major vládl – kdy se tomuto období  říkalo sleaze (aha, říkám si, tam nalezl Miroslav Kalousek pojem „slizký“! Nic naplat, kdo umí, ten umí – nebo náhoda?). Tak to co u nás probíhá je vskutku slizké ale novináři v tomto případě hází veverkám záchranný kruh a mnozí působí více jako jejich mediální poradci.

Tedy zločinné štěpení strany. Nu dobrá. ODS vznikla štěpením Občanského fóra, TOP09 štěpením KDU-ČSL, NS-LEV21 částečným štěpením ČSSD v ústeckém kraji…. Co vlastně víme o stranách, které nás obklopují a spravují našim jménem věci veřejné (rozuměj ve smyslu res publica – stát, nebo res publicae – veřejnost, nikoliv jako politická strana), tedy naším jménem spravují stát?

Některé jsou tradiční strany s více než stoletou historií a slavnými jmény.. ale podle hesla „jest sláva otců krásný háv pro syny, ale kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám“ , nesou si z minulosti pouze základní atributy, ideologii, tvoří jí ale lidé současní, lidé dnešní se vším všudy. To mám na mysli ČSSD. Odštěpil se Miloš Zeman, Melčák, Pohanka, Jiří Paroubek, tedy s omluvou každý z jiných důvodů – a ve straně znělo, ( s výjimkou Melčáka a Pohanky, které nikdo nesoudil a média je šetřila) podle písně „přišel, a zase odešel, a nikdo se kvůli tomu nevěšel“. Také možný způsob řešení názorových či jiných neshod.

Václav Klaus, když v občanském fóru pochopil, že jediným sjednocujícím prvkem tohoto uskupení je úsilí o změnu režimu a završením tohoto procesu po prvních svobodných volbách je třeba formovat stranickou politiku, tak rozštěpil občanské fórum. Přirozené a logické. Nic hanebného.

Kdo znal poměry v KDU ČSL, jen těžko se může divit Miroslavu Kalouskovi, že si nerozuměl s křídlem, které inklinovalo k levici. Příkladů je možné uvádět desítky. Samo o sobě pragmatické, naplánované – ale odsuzovat to? Stěží.

Proč byla tedy trestuhodná a zavrženíhodná role „rebelů“ uvnitř strany Věci veřejné, vzniklé konkurzem a řízené metodami Víta Bárty , kteří uspěli ve volebním klání, získali důvěru lidí ale v praktické politice zjišťují, že se po nich chce „držet hubu, držet krok“? Když podle médií „faktický vůdce“ řídí stranu a určuje, co bude a nebude, jak hlasovat a co říkat a formální vůdce – předseda strany či „mediální vůdce Radek John“, poslušně pokyny plní a jako expert na média, novinář a bývalý redaktor Novy ví, že média jsou elastická a tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou? Pokud by se Kočí odštěpila, proč to neudělala, proč chtěla zbytek strany diskreditovat? Mají to VV zakódováno ve svém vzniku a jednání?

Uvědomuji si, že vlastně nevíme, jak to uvnitř strany vypadalo, ale jasné je, že členové poslaneckého klubu pravdu znají, a tak mnozí vědomě lžou. Kdo přinesl nahrávání do každodenní praxe, (což není nic jiného než svérázné opatřování důkazů na protivníka, uchování informace) a rušičky do bytu? Bárta? Proč si tedy tento démon (a prý velice inteligentní člověk) nazajistil důkazy o poskytnutých půjčkách svým poslancům? Když (asi) konkludentně uzavřel dohodu o půjčce a předal peníze (čímž byla smlouva platně završena) a dlužník následně svolal tiskovou konferenci a označil půjčku úplatkem, neudělal jako právník logickou věc – pokud nebyla sjednána doba splacení půjčky (a protože byla uzavřena mlčky tak ani nemohla) musí být vrácena prvního dne poté, co k tomu byl věřitelem vyzván. Stačilo tedy doručit takovou výzvu Kočí a Škárkovi – a důkaz, že šlo o půjčku – tedy důkaz o úmyslu Bárty v době kdy půjčku poskytl, by byl na světě a skončil by maximálně u civilního soudu.

Nikdo ale nebere v potaz pokrytectví poslanců VV. Navenek proklamují „snižme si mzdy, odměny, je to hanebné“ a pak pláčou a mecenáš jim nabízí „doplatek“ toho, co si pro veřejnost snížili. A tak to dělají pořád. Nesmyslnými úlety ohrožují koalici. A premiér Nečas ví, že „některé věci jsou jenom jednou“ (opět píseň) a že se může klidně stát, že se již nikdy premiérem nestane a bude v případě nových voleb někým nahrazen. Ten má situaci přímo hroznou. Hroší kůže Alexandera Vondry a jeho kauza, kde chce veřejnosti namluvit že jako ministr nic netušil o činnosti svých náměstků , „smůla“ Pavla Drobila (zase ty nahrávky), a rostoucí respekt ke Kalouskovi, ovšem s podivnými projekty ministra Drábka na MPSV…to je na harakiry. A tak ho VV prakticky vydírají a neustále hrozí, že odejdou (ač odejít nechtějí, je to odchod bez návratu). Tohle vše se dalo předvídat. Ale proč se role „organizovaného skupinového přeběhlictví“ ujala poslankyně Kočí, prostořeká a trochu ztřeštěná, unesená rolí, která jí byla režisérem a architektem Bártou svěřena, která uvěřila, že je vyvolená pro to, aby svoji stranu očistila od nevolnictví…

Uvědomuji si, že se snažím pochopit nepochopitelné. A tak se vraťme k rituálním tancům novinářů, kteří v rozhovorech manévrují politiky svými dotazy do prostoru, kde je chtějí mít. Teď se zdá, že si přejí, aby obraz soudního výroku byl chápán jako překonatelný pro Věci veřejné, které mohou vládnout dál. A s nimi i celá koalice. Dva měsíce uplynou a i já doufám, mají-li být VV dál ve veřejném prostoru, že bude zvolena paní Peake (ostatně to klikání členů je také diskutabilní a kdejaký ajťák to umí zařídit).

O tom svědčí hodnocení koaličních partnerů. VV mají, jak doufají, demokratický základ, a stačí když odejdou Bárta a Škárka. A karavana táhne dál.

Ať to překlápím jakkoliv nechápu, proč by takové štěpení bylo hanebné.  Ale štěpení, chápáno jako rozštípnutí a oddělení skupiny může být chápáno také zahrádkářsky – štěpování je přece přenášení plodnějšího roubu na jalový strom. Zbývá nám doufat, že VV odřežou jalové větve, ale kde vezmou štěp? Je Karolína Peake „cizí strom“ který lze naroubovat jako štěp Věcem veřejným? Nebo je již jedinou a poslední plodnou větví na již uschlém stromě? Pak je to beznadějné. Konec