Špatná bytová politika může přinést katastrofické důsledky !

Nedávno jsem zaznamenal polemiku, zda Státní fond rozvoje bydlení nebude muset postupně ukončit svoji činnost, rušit některé produkty a podobně. Hovořilo se o různých půjčkách na rekonstrukce, diskutuje se o dotacích na program „panel". Škrtat, šetřit, nejsou peníze, tvrdí politici současné vlády. Budiž, ale šetřit tam, kde se plýtvá bezdůvodně, ne za každou cenu. Je to jak vzpomínky na budoucnost - to co dělá tato vláda jsme již zažili v roce 1997. Namísto rozumné reformy jsme opět v českém „odezdi ke zdi". To není dobré. Proč ?

Například téma bydlení příchodem nového ministra poněkud zapadlo, mediálně dominují Evropské fondy a jejich čerpání. Namísto toho, aby se pokračovalo v koncepčních krocích ministerstvo pro místní rozvoj mlčí jako mrtvý brouk. Zastavila se diskuse, zda by se fond neměl transformovat do podoby speciální bytové banky, zda nedát přednost postupnému přechodu od dotačních titulů k zvýhodněným úvěrům, zda masové dotace do stavebního spoření přináší jiný efekt než pověst spoření se státní prémií „za které si můžete koupit cokoliv". Zastavila se diskuse o nutnosti sociálně adresně zaměřit různé dotační nástroje. Opustila se myšlenka vzoru například Norské bytové banky či jiných institucí. Nepracuje se na novele nepříliš dobrého zákona o podpoře družstevní výstavby, který bude třeba nahradit sociálně zaměřeným zákonem o podpoře právnických osob (včetně družstva) při výstavbě levných sociálních bytů, který měl u nás tradici v 1.republice a v Rakousku platí od roku 1873 dodnes. Ostatně očekávané zdražení hypoték povede občany s nižšími příjmy právě k těmto nástrojům.

Nic se neděje, nikoho to nezajímá ?

Bytový trh ve všech aspektech se chová poněkud jinak, než trhy zbožní. Důsledky špatně nastavených nástrojů se projevují se zpožděním. Například Teatcherové bytová reforma devadesátých let v Anglii (prodej obecních bytů za 1 libru nájemcům) způsobila devastaci celých městských částí, protože přenesla břemeno údržby a rekonstrukcí na občany s nízkými příjmy - ti nic nerekonstruovali, byty vybydleli, a protože co je levné nemá cenu - devastované byty opustili. Podobných případů je více.

U nás se stalo něco podobného, byť v rozumnější alternativě. Obce se masově zbavují paneláků, avšak ne tak, jako před lety v Anglii, povětšinou si vymiňují že část splácené kupní ceny musí noví vlastníci investovat do oprav.

I tak jsou ale investice do oprav, zejména panelových domů nedostatečné. Odborníci stále hovoří o potřebách stovek miliard korun, okolo 350 tis. Kč na jeden byt.

Ročně se však investuje stěží 15 miliard. Je to málo.

Nejde však jen o vzhled panelákových sídlišť. Jde o vážnější témata. Například úspory energií a životní prostředí.

Zateplením domů se dosáhne až 45 % úspor energie. Ta není levná a tak se hodně uspoří, což umožní splácet investice. Významným faktorem je, že se sníží objem její výroby což se pozitivně promítne do životního prostředí.

Ještě významnější jsou změny v životním prostředí uvnitř bytu, „za dveřmi - indoor" jak rádi říkají odborníci.

Nezateplený byt totiž působí na zdravotní stav populace katastrofálně. Na podzim a v zimě vznikají různé plísně a protože v panelácích nefunguje dobře ventilace, je to živná půda pro viry a bakterie. Vlhko, teplo, ale prochladlé stěny...

V ústeckém kraji před časem byl proveden výzkum cca na 80.000 bytech a výsledek byl hrozivý. Alergické onemocnění dětí, snížená imunita populace, častější nemoci horních cest dýchacích, ale také zvýšená potratovost u žen. To přece není žádná legrace ale stav velice vážný. Nikdo nebere v potaz sekundární efekt zateplení domů - nejen úspory energie ale i ve zdravotnictví a hlavně v kapsách občanů.

A tak se vracím na začátek. Státní fond rozvoje bydlení by měl být posílen, nikoliv zrušen. Měly by se hledat cesty jak využít evropské peníze na opravy a rekonstrukce s přímým dopadem na zlepšení životního prostředí v bytech. Je to dnes v Evropské unii složité, ale ne beznadějné. Na ministerské konferenci zemí EU v roce 2005 jsme tomu otevřeli dveře, noví ministři je však znovu zavřeli, nebo přinejmenším o nich nevědí. To by ovšem politici museli být obklopeni odborníky a hlavně by měli mít jasnou vizi a koncepci, nikoliv se vybíjet na nesmyslných reformách, které nic nereformují, jen všechny naštvou.