Média vytrvale informují o výhradách EU o politizaci státní správy v České republice. Za nečinnost a neschopnost napsat nový zákon ji kritizuje skoro každý. Myslím si však, že stačila jen dobrá vůle a mohlo být vše jinak. Možná, že neumím číst. Ale ač mluvou právního předpisu je ale následující věta jasná:
Služební zákon říká v ustanovení § 254:
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2015, s výjimkou ustanovení § 5 odst. 3, § 6 odst. 2, § 9 odst. 3 písm. d) a e) a odst. 4, § 11 až 13, § 32 až 34, § 135, § 136 odst. 2, § 235, § 236 odst. 1 a 2, § 237 odst. 1, 3 a 4, § 242, § 243 odst. 1 až 3, § 252 a přílohy č. 1, která nabývají účinnosti dnem vyhlášení. (tedy od roku 2002)
Jde o služební zákon, který politici i média neustále označují jako předpis, jehož účinnost byla odložena. Jak se ukazuje výše, není to zcela pravda. Ale přesto se tato floskule neustále opakuje.
Nehodlám vykládat uvedené paragrafy a jmenovat všechna platná a účinná ustanovení, snad jen že jde například o vymezení činností ve státní správě, zavedení funkcí státního tajemníka a jeho zástupce, zavedení a proces jmenování generálního ředitele státní správy a personálního ředitele na každém správním úřadu tedy ministerstvu a v neposlední řadě postup a jmenování státního tajemníka na každém ministerstvu.
Je to sice jen část, možná torzo, ale lze jen aplikovat. Existuje-li například funkce personálního ředitele, který má rozhodovat o personálních otázkách ministerstva a jeho nadřízený – státní tajemník, pak do těchto věci nemá již po léta hovořit politici, tedy ministr, náměstek. Jen při malé úctě k právu by tyto platné a účinné části neměly být přehlíženy.
Příběh, který se zde mněl již odehrát, byl tento:
Vláda navrhne prezidentu republiky navrhnout ke jmenování generálního ředitele státní správy. Prezident ho jmenuje a ten po projednání s příslušným ministrem jmenuje na každém ministerstvu státního tajemníka, který zajišťuje odborné a personální vedení ministerstva, nikoliv politické či programové. Státní tajemník pak jmenuje personálního ředitele a ten dále rozhoduje, kdo bude tu kterou funkci vykonávat. Vliv politického vedení ministerstva tedy měl být již dávno omezený, a to podstatnou mírou odpolitizuje státní správu, za což nás kritizuje kde kdo, EU i ti, kteří chtějí zastavit korupci a stranické rozhodování o všem.
Oponent mého názoru může namítnout, že platná a účinná část sice umožňuje jmenovat hlavní funkce ve státní správě, určuje, že generální ředitelství státní správy se zřizuje při úřadu vlády, ale že tito činitelé nemají dostatek pravidel ke své práci. Není to zcela pravda, ale o to trestuhodnější je nečinnost, kterou vláda dlouhodobou ignorací projevuje.
Kocourkov, nic víc se nedá říci….A nebo potřeba politiků umístit své příznivce a podporovatele z volebních obvodů na jimi řízené ministerstvo. Podle toho pak práce státní správy mnohdy vypadá. Ti kvalifikovaní odchází, zůstávají politicky podjatý ideolog a věrný realizátor vůle své strany a šéfa. Tak to má být?
