Ještě k ubytovnám - je to normální?

Skoro každý den se ve většině médií hovoří o ubytovných, kde v nuzných podmínkách na hranici hygienických pravidel žijí lidé závislí na dávkách, nezaměstnaní, lidé v potížích. A politici, odborníci jen odkládají možná řešení. Tu a tam nějaká diskuze, článeček, ale žádná změna na obzoru. Na jednu takovou konferenci jsem připravil souhrnný manuál pojmů, ty přikládám. Chci tím sdělit, že řešení existují, ale nezajímají.

 MANUÁL POJMŮ A MOŽNOSTÍ

SOCIÁLNÍ BYDLENÍ, BYTOVÁ NOUZE

pracovní studie

Sociální bydlení je v Evropském kontextu chápáno jako segment možností a pomoci jak zajistit důstojné bydlení občanům s nižšími příjmy či lidem na okraji společnosti.

Evropa v současné době čelí dramatickým ekonomickým a sociálním problémům, tlak na snížení výdajů z veřejných zdrojů vede k významnému snížení též sociálních výdajů. To znamená, že sociální služby a sociální ochrana v mnoha případech se soustřeďují jen na ty nejchudší a nejzranitelnější ve společnosti. V oblasti bydlení se přeměňují dosud existující formy neziskového (družstevního) bydlení na formy vlastnické, zmenšuje se velikost sektoru sociálního bydlení a ta se redukuje na zaměření pomoci formou sociálních dávek pro nejchudší domácnosti.  Tento trend je odůvodňován  nutností  přísných úsporných rozpočtových požadavků. Ve skutečnosti ale jde o nejnákladnější model z možných alternativ.  Mnohdy se nehledá odpověď na otázku jak v rámci sociální politiky  chránit zranitelné osoby, ale také jak investovat do preventivních opatření do budoucna. (Zdroj: CECODHAS, komise zemí EU pro sociální bydlení)

DEFINICE SOCIÁLNÍHO BYDLENÍ:

„Sociální bydlení je nezbytnou součástí bytového trhu, která má splňovat potřeby bydlení poskytováním domů a bytů k pronájmu nebo prodeji za ceny dostupné těm, kteří nejsou schopni soutěžit na otevřeném trhu a tak získat vhodný byt a zajišťovat řádné spravování a údržbu bytového fondu. Zde nelze spoléhat na jeho vznik či regulaci tržními pravidly nýbrž je třeba právní úpravy určující odpovědnost za zajištění, konkrétních podmínek pro výstavbu, provoz, výši nájemného a kontrolu tohoto sektoru bránící jeho zneužívání, zajišťující dodržování pravidel vzájemného soužití a dalších podmínek stanovených zákonem.“

DŮSLEDKY NEEXISTENCE ÚPLNÉHO SPEKTRA NÁSTROJŮ SOCIÁLNÍHO BYDLENÍ:

Tyto důsledky jsou v ČR znatelné na každém kroku, čím dál častěji se jim věnují sdělovací prostředky, ovšem v dostatečné míře se jim nevěnují politici. Živelný vznik ubytoven kde ubytovaný platí poplatek (nejde o nájem v právním slova smyslu) je důsledkem. Výše placených částek není dána kvalitou užívaného prostoru ale dostupností pomoci v hmotné nouzi vyplácené ubytovaným. Je proto násobně vyšší než nájemné v místě a čase obvyklé.

JAKÝ JE OBSAH POJMU „SOCIÁLNÍ BYDLENÍ“:

S ohledem na uvedené definice považujeme za součást „sociálního bydlení“ nikoliv jeden, ale několik systémů v oblasti bydlení:

a)      Neziskové formy výstavby a poskytování bydlení s rozumnou a dostupnou spoluúčastí osob poptávající bydlení – často formou neziskových (sociálních) bytových družstev či neziskových korporací (bytová asociace).[1] Tato kategorie počítá se schopností finanční participace klienta (člena) a částečně se zvýhodněnými úvěry.

b)     Role obce (kraje) v sociálním bydlení. Normy pro bydlení kde pronajímatelem je obec, odpovědnost za zajištění sociálního bydlení.Sociální bydlení pořízené přímo či nepřímo obcemi či speciálními firmami, případně dočasně poskytnuté v nájemním bytovém fondu na základě smlouvy. Podmínky musí být definované zákonem jako souhrn pravidel pro pomoc občanům v bytové nouzi dočasně či dlouhodobě.

c)      Zásady pro přiznání dávek pomoci potřebným občanům (příspěvku na nájemné, pomoci v hmotné nouzi) s jasnou definicí příjmových stropů občanů či rodiny, dobou vyplácení podpor a další normy, které výplatu dávek podmiňují, včetně zásad pro pravidla občanského soužití, péče o vzdělání a nerušení dobrých mravů v místě, které musí adresát pomoci dodržovat.

Obecně se hovoří o zásadách udržitelného bydlení pro sociálně slabé občany, o udržení principu sociální soudržnosti a městské politiky.

ROLE DRUŽSTEV:

Nová kodifikace soukromého práva a zákon o korporacích umožňují vznik tzv. sociálního bytového družstva se speciálním režimem, zajišťující, že takto vystavěné byty (s ekonomickým nákladovým nájemným) budou trvale sloužit zejména seniorům. Je třeba přijetí norem pro poskytování pomoci (finanční a úvěrové) při výstavbě družstevních domů. Sociální družstvo není podnikatel a tak mu lze poskytnout pomoc z veřejných zdrojů (či z fondů EU).

ROLE OBCÍ:

Je nutné definovat povinnosti obce v oblasti sociálního bydlení – obec by měla mít určitou odpovědnost za zajištění sociálních bytů, například:

• Jejich výstavbou (například v Británii může založit tzv. „bytové asociace“ a ty pro obci tyto byty staví na základě zvláštníhozákona – zásady takového zákona existují.
• Právem obce ve stavebním řízení o povolení stavby či při jiných aktech (územní plán) zavázat investory že kromě komerčních bytů musí vystavit určité procento sociálních bytů s předurčenými parametry (velikost, bezbariérovost atd. I taková úprava je v Evropě obvyklá)
• Smluvně se soukromými pronajímateli, s tím, že u občanů s přesně definovanou výší příjmů (a u seniorů) tito platí pouze část, doplatek do výše nájemného v místě obvyklého uhradí obec).I zde (jak dále píšeme o „nucených sociálních výměnách bytů“, bude třeba zvláštní právní úprava.Je třeba pro tuto povinnost obce vytvořit rozpočtové krytí nákladů.

PROGRAM PRO SENIORY:

V kategorii sociálně potřebných je třeba jiného přístupu k důchodcům a k osobám nezaměstnaným, žijícím ze sociálních dávek.

• Důchodce (rodiny důchodců), mají li důstojně žít, nesmí náklad na bydlení přesahovat více než 30-35% čistých měsíčních příjmů.
• Současně musíme vyřešit problém důchodců žijících v nepřiměřeně velkém bytě kde případná sociální finanční pomoc by byla neúměrně vysoká. Nejde jen o časové omezení ale i o speciální režim výměny takových bytů (obec může například se soukromým vlastníkem malého bytu uzavřít smlouvu a garantovat mu nájemné, ale ten již neschvaluje výměnu – obec si určí kdo do takového bytu bude z většího bytu nastěhován, možná i kdo bude nastěhován do takto uvolněného bytu velkého. Když nepřeneseme finanční ztrátu na vlastníka, můžeme takové „sociální výměny bytů“ formulovat.

Domy pro seniory může stavět obec, stát by ji měl vytvořit zvláštní program z prostředků SFRB formou nařízení vlády – tak se dělo, ale je třeba využít další zdroje, například prostředky z EU. Umíme též koncipovat družstevní pečovatelské domy s využitím již platné úpravy sociálního bytového družstva

• Smluvně se soukromými pronajímateli, s tím, že u občanů s přesně definovanou výší příjmů (a např u seniorů) tito platí pouze část, doplatek do výše nájemného v místě obvyklého uhradí obec).I zde (jak dále píšeme o „nucených sociálních výměnách bytů“, bude třeba zvláštní právní úprava.

Tento materiál nemá ambice být uceleným řešením problémů sociálního bydlení, je podklad pro diskusi, která se začíná v odborných a politických kruzích častěji otevírat.

[1] Viz Britský model bytových asociací (v příloze tohoto dokumentu), Rakouský model „Obecně prospěšných společenstev bytových“, který platil i na našem území do roku 1950, či modely bytových družstev v Německu či Skandinávii.