Družstva a jejich hodnocení politiky - omyl? Neznalost?

Letošní rok byl Valným shromážděním OSN vyhlášen jako mezinárodní rok družstev. Není to poprvé, neboť družstva ve světě mají skvělý zvuk především jako alternativa vůči obchodním společnostem orientovaných prioritně na zisk. Ostatně ve světě miliarda občanů našla smysl v členství v nějakém družstvu, jen v USA více než sto milionů, v Japonsku cca 30 milionů, taktéž v Indii, Brazílii, též ale v Izraeli nebo také na Palestinských území či v Iránu. 

Masarykova demokratická akademie uskutečnila k této příležitosti miniseminář, který mě překvapil svoji velice dobrou úrovní a zájmem přítomných. Přednášeli jednak představitelé Družstevní asociace ČR a zástupci družstev výrobních, ale také předseda Sdružení malých bytových družstev JUDr. Lébl.

Chvilku se zastavil i prezidentský kandidát Jiří Dienstbier, který mimochodem založil „Družstvo obnovy Bohemians Praha“, ale záhy odkvačil na televizní debatu. Je ale zřejmé, že o družstevnictví něco ví, což by také více než 2 mil. občanů určitou formou spjatých s družstvy u nás měli o něm vědět….

Hovořilo se o ledasčem. O historii, vzniku družstevního hnutí v polovině devatenáctého století v Anglii, o Spotřebním a úvěrním družstvu Oul a dalších svépomocných spolcích, které vznikly v roce 1868, ale také o „Družstvu pro výstavbu národního divadla, „Družstvu k výstavbě Petřínské rozhledny či pražské zoologické zahrady“. Zkrátka družstvo mělo až do nástupu komunistů v roce 1948 (resp. okupace nacistickým Německem 1939) místo vždy tam, kde se občané sdružili za nějakým účelem, aniž by se sami chtěli stát předmětem či adresátem podnikatelské činnosti někoho jiného. Družstevník byl i otec Václava Havla (osobně jsem s ním o tom hovořil a on to potvrdil) a řada osobností.

Hovořilo se i o Mezinárodním družstevním svazu, který soustředil údaje o ekonomice 500 největších družstevních podniků na světě, jejichž ekonomická síla se rovná ročnímu HDP Kanady, která je cca na 9. místě na světě.

Hovořilo se ale též o jiných věcech.

O ataku nových politiků po roce 1989. Sám jsem byl zvolen předsedou Svazu bytových družstev již v lednu 1990 a pamatuji si na tzv. 3 T (Tyl, Tlustý, Tomášek), kteří ještě ve federálním shromáždění prosazovali transformační zákony pro všechny družstva, která naházela do jednoho pytle s družstvy zemědělskými a prohlásila je za plod sovětského kolchoznictví a produkt socialismu a totality. Byl jsem přímý účastník těchto rozhovorů a polemik a mohl bych psát knihu o naivní roli Josefa Luxe a o tom, že zákon 42/1992 Sb. Byl pokus o pohřeb družstev veden zobecněním jistě neblahé role združstevnění naší vesnice, ale také šlo o první z řady bohužel dodnes trvajících pokusů lidové tvořivosti poslanců, kteří následně pokazili kampeličky (tím, že oproti návrhu umožnili tunel formou práva úvěrních družstev zakládat dceřiné společnosti), později i Zákon o vlastnictví bytů, který musel být cca 9 x novelizován).  A také nejen o historii dávnější ale i o nedávno minulé, když vláda v roce 2006 k mému návrhu (Vedoucího úřadu vlády ČR v té době) schválila statut „Rady vlády pro družstevnictví“ což byla mj. také reakce na výzvu VS OSN. Dokonce jsem osobně hovořil na toto téma krátce po jeho jmenování s tehdejším premiérem Topolánkem, vyprávěl mu o roli družstev v tržní ekonomice myslivše si bláhově, že pochopil. Ač slíbil, že tuto radu zachová (vyžadovalo si to 2 úředníky), nepochopil a hned v září radu zrušil. Také o ministru zahraničí Schwarzenbergovi, kterého družstevní svazy podle doporučení  VS OSN vyzvaly, aby součástí delegace na zasedání OSN byl i představitel družstev (Miloš Zeman v roce 1998 zařídil a osobně jsem na VS OSN byl).

Družstva jsou, zejména pro pravicové politiky, kolektivizmus, socialismus a tedy fujtajbl. Přitom ad absurdum známý senátor Kubera, který je dostatečně vzdělaný a zkušený, vložil obecní bytový fond již před lety do teplického bytového družstva, a pokud by se mu to hodilo, může jen kdykoliv získat zpět a družstvo se o majetek stará a náklady obce jsou nula.

Seminář spoluorganizovala „Alternativa zdola“ a já byl upřímně překvapen vysokým odborným přehledem jejich řečníka Františka Stočese. Konstatovalo se, že družstva neměla být diskriminována, naopak měla se zapojit do privatizace malých podniků, ostatně privatizace bytových domů obcí formou vzniku bytových družstev přineslo vznik až 9.000 nových družstev bytových.

Kritika se snesla na novou právní úpravu – občanský zákoník a laxnost některých družstevních svazů, nedostatek solidarity a podobně. Já jsem, kromě „zážitků přímého účastníka“ souboje o novou právní úpravu či zkušeností bývalého člena exekutivy MDS informoval o projektu České společnosti pro rozvoj bydlení k vzniku tzv. „Sociálních bytových družstev“ v rámci tzv. sociálního bydlení. O tom ale jindy.

Družstva byla v ČR (na rozdíl například od USA kdy je družstevnictví více doménou republikánů a družstevní banky v USA a Kanadě nejlépe zvládaly bankovní krizi) doménou sociální demokracie. Od roku 1908 na každém sjezdu až do roku 1938 byl zařazen bod „České družstevnictví“. Je také pravdou, že v letech 1995 až 2006 našla družstva pomoc o ČSSD, ale současnost, vztah vedení sociálních demokratů k družstevnictví je váhavý. Ale možná, že je to otázkou komunikace.

Přes tuto košatou historii družstva i v ČR neoslabují a fungují dále, obavy, že členové družstev bytových si po získání bytu do vlastnictví z družstva odejdou, se nenaplnily. Ale aby přesvědčily politiky o důvodu podpory své existence, nesmí být jen zakonzervovaným modelem ale formou, která bude schopna přinášet cosi nového. Třeba levné byty, pracovní družstva řemeslníků (jako v Itálii) nebo družstva zdravotní podle modelů Španělska.