Diskuse kandidátů občas šokuje. Včera o zahraniční politice.

Jsou-li televizní diskuse prezidentských kandidátů "okénkem" do jejich budoucího výkonu ústavní funkce, pak jsem nemile překvapen zejména poslední diskusí kandidátů ( Fišerová, Sobotka, Zeman, ČT 24) o zahraniční politice. Dva z kandidátů, Sobotka a Zeman mají přece zkušenosti z výkonu ústavních funkcí, zastupovali ČR v mezinárodních vztazích. Mé překvapení způsobil Miloš Zeman, když hovořil o zahraničním zastoupení, ambasádách, velvyslancích. A tak ze všech přítomných nejpřipravenější byl Václav Moravec, ten ale nekandiduje.

Co konrétně mě zneklidnilo?

Na dotaz, kde by jako prezident navrhl zrušení ambasád uvedl bez zaváhání subsaharskou Afriku. Tam jsme již zrušili co se dá a přes mnohé problémy je to teritorium, kde jsme po pádu železné opony zbytečně vyklidili pozice. Když se oba "tábory" rozděleného světa přetahovaly o vliv "v třetím světě", vystudovala řada odborníků v ČR. Před několika lety jsem shodou okolností, které nejsou pro tento okamžik významné, vedl delegaci ČR (spolu s podnikateli) do republiky Benin. Nebyl jsem v té zemi poprvé (jako člen exekutivy Mezinárodního družstevního svazu jsem navštívil mnoho zemí), ale již na letišti jsem byl překvapen, že si zde vystačíte s češtinou, nebo ruštinou (jinak je to převážně frankofónní země). Zájem o spolupráci značný, angažují se zde skandinávské země, Německo, Francie. My ne. Obdobně je to v ostatních zemích, dodnes asi není ani obsazen post v Habitatu (organizace OSN) v Nairobi a podobně.

Na dotaz, koho by pan prezident doporučil jako velvyslance se pan Zeman vyjádřil, že by bránil obsazování postů karierními diplomaty (!!!) a dal by přednost obchodníkům. Byl jsem konsternován!  Stačí již obsazování postů politickými nominanty, ale zahraniční služba by si žádala právě speciální právní úpravu a kariérní diplomat - tomu rozumím jako osoba s dostatečným vysokoškolským vzděláním, zkouškou alespoň ze dvou světových jazyků, bezpečnostní prověrkou nejméně na stupeň "tajné", proškolen doplomatickou akademií ale i experty na zpravodajsou i obchodní činnost nemůže být nahrazena zručným obchodníkem.  Doposud po nadvládě manažérů = obchodníků hovořila jen pravice, nyní i levicový kandidát. Je občas zoufalé sledovat mnohé takové osoby jak se v zahraničí chovají, protokol, etiketa, společenské chování, to je pro ně španělská vesnice. Často je to ostudné.

Když krátce po roce 1989 bylo spojeno ministerstvo zahraničí s ministerstvem zahraničního obchodu, postupně se vytvářela řada institucí ministerstva průmyslu a obchodu, Czechinvest, MMR Czechturist či jak se to vše jmenuje. Obchodní atašé, obchodní zástupci, te by měla být jasná součást zastupitelských úřadů a cesta je více v racionalizaci, diverzifikaci (země EU a ty ostatní). Kariérní služba v zahraničí stejně jako ve státní správě obecně je jeden se základních předpokladů. Politická nominace je na místě pouze tam, kde se jedná o vyjímečné osobnosti, odborníky.

Vím, že tato oblast mnoho čtenářů neosloví ale prezident by nesporně měl dbát na kvalitu nominantů a garantovat jejich jmenováním váhu jejich mandátu, ale do nominace exekutivní (ministra zahraničí a vlády) by měl zasahovat velice opatrně.

Také by se měla lépe promyslet řada dalších oblastí a zvažovat jejich efektivita - třeba v oblasti tzv. "parlamentní diplomacie". Poslanci a senátoři jezdí po světě, aby jaksi nebyli izolováni, ale většinou je úroveň takových rozhovorů jen náhražkou samostudia a tu a tam dokonce i dobrý výlet. Nepařím mezi ty, kteří míní, že by poslanci a senátoři neměli vyjíždět a navazovat kontakty, ale vše by mělo být promyšlenou jednou zahraničně-politickou strategií. Otevírání dvěří obchodním zájmům ČR v zahraničí je nesporně velice významnou oblastí, ale diplomatická služba není jen o uzavírání obchodních smluv. Chce to systém, a žádné "pokusy a omyly" či momentální vnuknutí, jak jsme toho občas svědky.