Červení mravenci ve vedení městských firem v Praze?

Chápu snahu politických stran v Praze být jiní než jejich předchůdci, ač to na mě působí někdy komicky. My máme politickou scénu rozdělenou jak vertikálně, tedy na levici, pravici, jednotlivé strany v tom či onom spektru, ale i horizontálně – sociální demokracie za Zemana, Špidly, Grosse, Paroubka, Sobotky, ODS za Václava Klause, Mirka Topolánka, Petra Nečase. Jsou to strany „staré“ a „nové“ a všelijak jakoby pozměněné. Snaží se tím „odpojit“ od minulých chyb. Tam se zbavují dinosaurů, tam zase kmotrů a velrybářů, šibalů, občas někoho vyloučí a karavana jede dál. A současně probíhá zejména v parlamentních stranách snaha po obsazení všech významných postů bývalými politiky, většina správních úřadů je má v čele.

Dobře již bylo, politici občas rádi říkají. Nejen na celostátní úrovni, ale i krajské je o co mezi politiky bojovat. Obsazují se posty v orgánech jimi vlastněných (tedy kraji či městy) společností a i tam se obsazují posty politicky.

Občas podle toho také hospodaření a řízení společnosti vypadá. Přednost „politiky před odborností“ tu zavedli komunisté, kdejaký stavební dělník se stal, po absolvování „Večerní univerzity Marxismu-Leninismu“ ředitele stavebního podniku. No alespoň věděl, že dům se nestaví od střechy. Dnes večerní univerzity strany nemají, ale seznamy politicky významných a potřebných osob, mnohdy bez odborné dispozice, mají snad všechny strany.

S respektem sledují pana primátora Bohuslava Svobodu, jak bojuje s mnohohlavou městskou hydrou. Uznávám, že se mu mnohé daří a že i přes skutečnost, že sedí na magistrátním trůně pár měsíců, je v tomto postu výraznou osobou.

Nemohu však souhlasit s důvodností proklamací, že musí omezit odměny členů statutárních orgánů firem, vlastněných městem Prahou. Takový krok je v rozporu s duchem obchodního zákoníku a není důvodný.Řídím-li skutečně firmu jako řádný hospodář s plnou a neomezenou odpovědností mám právo na odměnu. Ale politik - laik v takové funkci nemá co dělat, pokud není současně nepochybně odborník v oboru. Tak tomu ale nebývá.

Členové statutárních orgánů nesou neomezenou majetkovou odpovědnost za svoji práci a rozhodování. Má-li akcionář jen podezření, že firmě způsobí škodu, pak každý z nich může bezplatně podat žalobu k soudu, neplatí za to poplatek a nenese důkazní břemeno. Tedy presumpce viny ze zákona. To je také příčina, proč ve světě bývají odměny za výkon funkce poměrně slušně zaplaceny, neboť riziko že kvůli nepozornosti přijdete o veškerý svůj majetek je velké.

Můžete s majetkem uhnout, „odklonit ho“ a to nejen Koucourkovskou metodou, ale legálě – tedy zrušit z těchto důvodů například společné jmění a vypořádat jej tak, že svůj majetek převedete do vlastnictví manželky. Ale i to není snadný úkon, manželka Vám pak uteče s majetkem a vezme si někoho jiného…. Chci jen naznačit, že problém majetkové odpovědnosti členů obchodních organizací, není žádná legrace a snižování odměn by mělo mít svůj algoritmus v závislosti na rozhodování o hospodaření, majetku a výsledcích firmy.

Ano, odpovědnost za „hloupost“ lze pojistit, což riziko snižuje-

Já osobně považuji za chybu, že politici jako červení mravenci obsazují bez potřebné odbornosti všechny posty, ze kterých lze vytěžit peníze. Je to kořistnické pojetí politiky a já je považuji za špatné.

Primátor Svoboda by měl vyloučit straníky z práce v těchto orgánech a měl by je obsadit nezávislými odborníky na základě výběrových řízení. Ti by pak měli být pravidelně zváni „ke zpovědi“ o své práci do různých výborů, komisí, rady či zastupitelstva.

Zkrátka – což se začít vskutku chovat jako „řádný hospodář?“   Právo s touto péčí počítá. Politici jím často neumí být. Tak co tam pohledávají?