Bič na bytová družstva. Trvalý jev většiny vlád. Proč?

Za 25 let od roku 1989 se mnohé změnilo. Ale některé oblasti našeho života se potýkají neustále se stejnými problémy. Politika a politici se naučili oslovovat veřejnost, v neustálých volebních kláních slibovat a mnohdy pak neplnit. Stálicí, bohužel, je také způsob změn v právní úpravě družstev, především bytových. Stát cestou zákona jim opakovaně vyhrožuje likvidací. Zdá se, že to myslí vážně. Nutí tyto právnické osoby tancovat podle hudby, kterou jim předurčil. Vlády přicházejí a odcházejí, ale moc se tento vztah nemění. Nebo se mýlím? Ještě je čas dokázat opak. A já se rád omluvím.

Podstatná část mého života po roce 1989 byla spojena s družstevním právem. A byla to a je cesta dost trnitá. Příznačným, trvale tuto činnost doprovázejícím jevem, je jakási mentální rezervace politiků kteří, aniž by o fenoménu družstevnictví něco věděli, jakoby neustále hledali skulinku jak družstvům uškodit, přinejmenším komplikovat život.

Devadesátá léta, to byl otevřený atak pod nesmyslným a hloupým, byť nevyřčeným heslem, že družstevnictví vzniklo v Sovětském svazu a jeho nejznámější produkt byl kolchoz. Zapomnělo se na Rochdale v Anglii, kde družstva vznikala před více než 160 lety. Skupina 3T  - Tyl, Tlustý, Tomášek se stali protagonisty zákona 42/92 Sb., o transformaci družstev a Josef Lux autorem pasáže o povinných převodech družstevních bytů do vlastnictví členů. Politici svojí pokřivenou vizí nutili bytová družstva, o kterých píši, činit povinně blaho svým členům. Původní text navržený Luxem však měl účinky zcela opačné, donutil by statisíce členů povinně, ze dne na den, doplatit ještě nesplacený úvěr na výstavbu. Nebýt naší aktivity tak vnucené blaho skončilo blamáží.

Členové družstev získali právo, které ovšem, dík nedokonalosti textu, nešlo realizovat. Následoval rok 1994 a zákon číslo 72 o vlastnictví bytů. Opět poslanecký návrh, který vyřešil částečně převody bytů, ale nevyřešil vlastnictví pozemků. Následovalo snad 8 jeho dílčích novel, také řada novel obchodního zákoníku, aby bytová družstva měla alespoň realizovatelný rámec.

Předsedové a pracovníci družstev se naučili žít s mizernou právní úpravou a prosili politiky, aby raději už nic nevymýšleli. Každou chvíli museli něco měnit a vždy pod kuratelou „pokud tak neučiní, hrozí jim likvidace“. Je to jako když se domorodec naučí žít legislativní džungli mezi predátory.

A pak nastal „velký třesk“. Nová úprava soukromého práva. Když se v roce 2001 schvaloval v Kolodějích (ani ten zámek dnes již Úřadu vlády nepatří) pod předsednictvím tehdejšího předsedy legislativní rady vlády Pavla Rychetského jeho věcný záměr, vypadala část pojednávající o družstvu úplně jinak nežli dnes. Rychetský spolupracoval s odbornou veřejností, v legislativní radě vlády seděla řada špičkových odborníků, například prof. Pelikánová, manželé Knappovi, ti byli zváni k projednávání návrhů a tým prof. Eliáše byl nucen respektovat oponenturu od lidí, k jejichž kvalifikaci musel, chtě nechtě přihlížet.

Pak nastoupila vláda ODS Mirka Topolánka. Zrušila „Radu vlády pro družstevnictví“, která byla ustavena právě proto, aby dbala na dobré podmínky pro rozvoj všech forem družstev, včetně budoucích družstev sociálních. Ostatně očekávali jsme, že současná vláda ji obnoví, ale jaksi k tomu nevidí důvod. Ač se to dotýká snad 4 milionů obyvatel ČR! Bohužel, dost obvyklý krok posledních 4 měsíců. Ale vraťme se zpět. Oponenti odešli k různým Evropským soudním institucím (Pelikánová) a jiní odešli na věčnost. Tým Jiřího Pospíšila se utrhl z řetězu a opět začal tvořit veřejné blaho. O to více spěchal, aby vše stihl, dokud je ve vládách pod taktovkou ODS. A Nečasova vláda to stihla, bohužel. Výsledkem je také, bohužel, pár nesmyslů a akademických tvarů odtržených od praxe, kterou autoři nikdy neprošli. Bytové spoluvlastnictví, nedůvodné komplikace a otravování neustálými změnami práva štvou snad každého. Ale společenství vlastníků mají na nastudování změn lhůtu třech let.

Bytová družstva jsou na tom hůře. Zase řada donucujících ustanovení zákona. A pokud je družstvo nepromítne do svých stanov do konce tohoto měsíce, do 30.6., vyzve je rejstříkový soud aby tak neprodleně učinilo, jinak vstoupí znovu do likvidace. O co tak závažného jde, že zákon hrozí likvidací? Popravdě řečeno o zbytné pitomosti jako je například název družstva, který musí obsahovat označení, že jde družstvo a podobně.

Zlatým hřebem je pak podmínka, že bytová družstva musí upravit pravidla nájmu družstevního bytu ve stanovách. Ale s takovou úpravou musí souhlasit úplně všichni členové, 100 %. Buď musí být osobně na schůzi, což osvědčí notář, nebo musí souhlas projevit písemně, ovšem s ověřeným podpisem. Že jde o podmínku, kterou prakticky nelze splnit je zřejmé a žádný profesor práva ji nemůže obhájit.

Klíč k nápravě byl v rukách politiků, a to rok a půl. Nikoho to nezajímá, ani dnes. Snažíme se se specialisty na družstevní právo pomáhat, kde se dá. Ale počet notářů – něco přes 400 notářských úřadů nekoresponduje počtu bytových družstev, kterých je více než 10.000. Opět laboratorní případ ignorace politiků, diktátu legislativců, a kus odpovědnosti i současné vlády, která se problému také příliš nevěnuje.

Snad napadne paní ministryni spravedlnosti Válkovou dojednat s rejstříkovými soudy, aby z uvedených důvodů poskytovaly družstvům dostatečnou lhůtu k nápravě vadného stavu, třeba roční.

Snad napadne nějakého politika uchopit rychlou novelou a změnit ono ustanovení vyžadující stoprocentního souhlasu.

Snad již konečně ustanou nesmyslné ataky na družstevnictví v České republice. Miliarda lidí na světě našla v družstvu službu, práci, výhodu členství. U nás jim jen házíme jen klacky pod nohy.