Předně chci konstatovat, máme-li zvážit odpovědnost vlády za kontrasignaci amnestie prezidenta republiky předsedou vlády Nečasem, že jde jen a jen o pokračování stylu jednání této vlády vůči řízení státních či veřejných záležitostí. Přehlíživost, povrchnost, arogance, neprofesionalita, neodpovědnost, to jsou relevantní pojmy hodnocení jejího postupu. Již první hodiny schůze Poslancké sněmovny a vystoupení Petra Nečase a ministra Blažka to dokazují. Kličkují, marginalizují, kamuflují. Je to jen další krok svědčící o tom, že tato vláda dává přednost zájmům bohatých delikventů, kteří okradli občany, partnery v obchodě, naši společnost pod rouškou zcela smyšlených argumentů o neúměrně dlouhých lhůtách ve kterých probíhá trestní řízení.
Nezaznělo ani slovo omluvy, lítosti, odpovědnosti, jen hlad po moci, kterou však neumí zákonným způsobem uplatňovat. Říkejte si, co chcete, my to máme spočítané. No na této schůzi počítají drze ale dobře, ale mají to též spočítané u voličů. Premiér Nečas sliboval novou politiku ODS s novými lidmi nejen na klánovickém setkání ale i zde z tohoto řečniště, ale výsledek je hrozivý. Vládu zmítají neustálé kauzy, skandály, korupční aféry, neschopnost a diletantismus, to vše završeno lehkovážným souhlasem s amnestií, která je jen a jen nedůvodným odpustkem podivným nepoctivcům.
Kritizují, že opozice nemá plán „B“ tedy co dál. Zase kličkují a lžou. Nemusí být plán „B“, postup zná ústava. Prezident jmenuje nového premiéra a ten žádá o důvěru….atd. Každé dítě dnes ví, že rozpuštění Poslanecké sněmovny a předčasné volby jsou jen jednou z možných ústavních alternativ.
Rád bych provedl malou analýzu situace, dále bych naznačil, čemu nebo komu amnestie svědčí a do jakých podezření se prezident republiky dostává nedůvodně neprofesionálním postupem a konečně jaká vidím řešení.
Naše ústava nepočítá s neprozřetelnou a neuváženou aplikací práv ústavních činitelů, moci výkonné a prezidenta především. Počítá s nepsaným pravidlem jejich řádné péče, starostlivosti a ochrany práv občanů z jejich strany.
V tom důsledku je amnestie právem prezidenta, jen on a nikdo jiný navrhuje její udělení, formuluje její obsah a rozsah, zejména komu bude trest prominut či zmírněn, pokud již o něm bylo rozhodnuto, nebo proti komu trestní řízení probíhá, tj. tzv. agraciace, zda budou u někoho zmírněny následky ve věcech již odsouzených v tzv. rehabilitaci a konečně kde bude stíhání zastaveno nebo se nezahájí v tzv. abolici.
Je to akt aplikace práva zveřejněný ve sbírce zákonů, má tedy určité normativní prvky ale zákonem není. Je to právo projevu vůle prezidenta, chce se říci spíš zvůle prezidenta bez jakýchkoliv následků pro hlavu státu.
Rozhodnutí o udělení amnestie však vyžaduje, jak známo spolupodpis předsedy vlády. Zatím co prezident, který byl podle veřejných informací požádán o účast na této naší schůzi premiérem toto odmítl – logicky, nemá čím by argumentoval věcně, právně, ve jménu rovnosti a spravedlnosti občanů a musel by zde přiznat, že se chtěl zachovat jako absolutní monarcha a získat oslavné ódy za svoji státnickou moudrost. Snad pochopil, že oslavné ódy se pěly jen v podřadných restauracích mezi propuštěnými nešťastníky, dokud nepropili 1000 Kč, které jim stát vyplatil na cestu ke svobodě. Neúčast prezidenta chápu, nemá nám již co říci ani nechce přiznat, že rozsah amnestie podcenil. Premiér zde sedí a je relevantní se ho ptát na okolnosti jeho kontrasignace.
Má-li pan premiér pocit, že je ve věci amnestie otrokem prezidenta, který kontrasignací přebírá jen závazek k realizaci amnestie, pak by měl, míní-li toto vážně, bezodkladně rezignovat sám, neboť je nebezpečným pro tuto zemi. Může říkat co chce, ale vykonával jsem funkci předsedy vlády dost dlouho na to, abych nevěděl, že nic se nemusí řešit v řádu minut, jen pro efekt prezidentova novoročního projevu a že má premiér možnost konzultovat nejen s legislativci úřadu vlády, legislativní radou vlády ale i s legislativci ministerstva spravedlnosti.
Výmluvy na utajený formát amnestie může též říkat jen zcela nezasvěceným občanům. Jednání vlády je v zásadě neveřejné a řada materiálů se projednává v určitém stupni utajení, mnohdy dokonce bez přísedících, jen za účasti členů vlády. Výmluva na utajovaný režim je zcela irelevantní. Nebo tím chce premiér říci, že jeho vláda neudrží jazyk za zuby a online podá informace zločincům do věznic? Nebo tisku? To snad ne, pane premiére.
Článek 63 odst. 4 ústavy jasně říká, že odpovědnost za rozhodnutí o kontrasignaci nese vláda. Zde je ale třeba zpozornit, tady je jeden z uzlových bodů svědčící o tom, že plnou odpovědnost za zvolený postup nese premiér a to opět dík zcela nedůvodnému a nesprávnému postupu.
Degradovat kontrasignaci premiéra na akt závazku k realizaci, jakési „splnění rozkazu prezidenta“ je neúcta premiéra k vlastnímu mandátu, jehož význam asi nechápe. Ale nejen to, je to akt arogance vůči všem ostatním členům vlády.
Odpovědnost vlády je ústavně vázána na veškerá rozhodnutí prezidenta, která byl oprávněn vydat, a která byl povinen nechat schválit vládou a opatřit podpisem jejího předsedy. Jen takový postup přenáší jakékoliv důsledky odpovědnosti na vládu. Jak ale dovozuji z vyjádření premiéra, vládu před podpisem neinformoval, porušil tedy svoji povinnost a zavázal vládu odpovědností za něco, co vůbec její členové netušili, snad s výjimkou ministra spravedlnosti.
Amnestie je aktem sui generis (svého druhu) v oblasti trestního práva. K jeho platnosti je třeba kontrasignace a vyhlášení ve sbírce zákonů. Předseda vlády bez jakýchkoliv právních i věcných důvodů nezajistil řádné projednání rozsahu, kvantifikace dopadů a právních důsledků zejména aboliční části na práva dotčených třetích osob, zejména poškozených amnestovanými lidmi.
Mohl bych snadno dokázat archivními materiály, že se i v minulosti opakovaně jednalo v obdobných situacích kdy byl výklad práva nejasný. Sám jsem v té době pro vládu či parlament konal k takovým otázkám korespondenční kolokvia odborníků, do kterých se zapojil předseda legislativní rady vlády a přední odborníci praxe, jmenuji například prof. Pavlíčka, děkana právnické fakulty pana Gerlocha, pánů Kysely, Hřebejka, Fialy a řada dalších. Nikdy nám neodmítli okamžitou pomoc. Vyžádat si právní stanovisko k amnestii je i v časové tísni věcí maximálně dvou třech dnů.
Jestli nás chce přesvědčit pan premiér, že má dobrou vůli vše objasnit, pak ať sdělí, kdy se na něj prezident s žádostí o kontrasignaci obrátil, kdo zpracovával odborné stanovisko či zda amnestii kontrasignoval bez znalosti věci ve slepé důvěře v prezidenta republiky. Jak si představuje odpovědnost členů vlády za věci, které se dovídali její členové ex post z médií a novoročního projevu prezidenta.
Tento postup je neomluvitelný a nekompetentní. V čele vlády nemůže pan Nečas dle mého názoru setrvat, není-li schopen rozeznat důsledky svých právních úkonů. A protože Poslanecká sněmovna nemůže hlasovat o vyslovení nedůvěry pouze premiérovi nýbrž celé vládě, je hlasování o vyslovení nedůvěře vládě jediným možným řešením. Když budete hlasovat proti návrhu buďte otevření - a tak to prosím jasně sdělte: Občané, my, poslanci vládní koalice podporujeme a plně se stavíme za kroky prezidenta republiky a předsedy vlády. Podporujeme amnestii prezidenta v celém jejím rozsahu!
Akt zoufalství skupiny senátorů podáním k Ústavnímu soudu považuji za stejně neuvážený. V krátkém časovém horizontu pro jeho zpracování mu bohužel nedávám pražádnou naději na úspěch, prezident udělal co mohl, a premiér to ochotně kontrasignoval. Uměl bych si představit žaloby dotčených občanů o náhradu škody proti státu tam, kde v důsledku amnestie mohl být nárok promlčen, nebo náhradu nákladů za civilní řízení, která na rozdíl od řízení adhezního, kde je žalobcem stát je řízením daleko složitějším a na opatření důkazů náročnějším procesem. Odmítnutí ústavní stížnosti, které očekávám, může mít jen účinky res iudicata pro možné pozdější a promyšlenější podání ve stejné věci a tak budou jistě odmítnuty.
Žijeme v podivném světě, kdy se politici stávají sedmilháři, kteří nepřiznají chybu a spoléhají na krátkou paměť občanů. Doposud jim to vycházelo. Co zítra?
