Jsme světovými přeborníky v pití alkoholu a obezitě. Tedy nezdravém životním stylu. A také máme skvělé, zdarma dostupné zdravotnictví, které v mírových dobách dokáže následky špatného životního stylu významně kompenzovat.
Setkání ve výtahu
Potkala jsem ve výtahu souseda. Pán ve věku 65+ s typickou velmi obézní postavou své generace. Při výšce tak 170 cm jsem jeho váhu odhadovala tak na 150 kg. Tedy minimálně 50% jeho tělesné hmotnosti tvoří tuk. Spolu s obézním pánem přistoupil jeho syn či vnuk. O hlavu vyšší a štíhlý.
Obézní pán s šibalským úsměvem pravil: „ Tak jsem zase přibral pět kilo. Stydím se za to. Jenže co mám dělat, když mi tak chutná.“
Napadla mě jediná správná odpověď. Nežrat!!! A najít si v životě jinou radost.
Ale mlčela jsem. Jsem slušně vychovaná. A neplýtvám energii na udělování nevyžádaných rad či poučení.
Co na to experti?
Jak zaznělo v debatě mezinárodně uznávaných českých vědců na téma „Jak nepokazit rozvolňování“ rozumějte „Jak neskončit zase v Lockdownu“ (celý článek zde)
"Jsme stále trochu společností východního typu, říkáme 'oni nám to zase zavřeli', ale nezvládáme osobní zodpovědnost. Nechápeme, že je třeba začít u sebe a dodržovat pravidla," dodává k tomu Petr Smejkal.
Mínil tím samozřejmě pravidla protiepidemická, ale jak zaznělo dále.
Podle lékaře a epidemiologa Petra Smejkala by se měli lékaři i veřejnost zaměřit na prevenci. Pandemie totiž ukázala, jak zásadní je zdravý životní styl, boj proti obezitě či dostatek vitamínu D. To se doposud v českém zdravotnictví podceňovalo a úspěšnost se hodnotila spíše od toho, kolik specializovaných zákroků se podařilo provést. Jde ale často o řešení problémů, kterým se dá předcházet zdravějším životem.
Jako příklad Smejkal dává Afriku, kterou pandemie tolik nezasáhla, ač se tam očkuje i testuje minimálně, mimo jiné i proto, že lidé tam téměř netrpí obezitou. V ní jsou naopak "přeborníky" například Češi nebo Američané.
Kdo za to může?
Bohužel, odpor ke zdravému životnímu stylu je v naší zemi velmi rozšířený. Tento odpor byl vlastní dvěma ze tří porevolučních prezidentů. Protože velmi nezdravý životní styl měli Václav Havel a Miloš Zeman společný. Oba silní kuřáci. A oba milovníci takzvané „české kuchyně“, tedy zpotvořeniny vzniklé po únoru 1948, založené na konzumaci levného tučného masa a uzenin. Bůček Mňam, zelenina Fůůůj.
Druhou skupinou která aktivně dlouhodobě zesměšňuje zdravý životní styl jsou někteří umělci. V české komedii nebo televizním seriálu po roce 1989 musí být málem povinně postava „pošahané“ matky prosazující zdravou výživu ve své rodině. Film Na vrcholu s Annou Polívkovou v hlavní roli byl na tomto českém negativním stereotypu dokonce založený.
Třetí skupinou jsou kupodivu lékaři. Respektive medicínský ekosystém a jeho přesah do mediálního prostoru. Adorujeme chirurgické výkony. Čím složitější a riskantnější tím více. Provádí se spousta zbytečných operací, kterým by šlo předejít nebo je nahradit změnou životního stylu. Ale je jednodušší něco uříznout než přesvědčit pacienta, že by měl žít zdravěji. Příkladem budiž zhruba 1/3 operací páteře, které bolesti v zádech neodstraní. Příčinou potíží je totiž obezita, povolené svalstvo a svalové dysbalance. Stejně tak užívání až 10 druhů léků typické pro obézní lidi. Osobní odpovědnosti za zdraví na straně pacientů není vyžadována ani nijak významně systémem podporována.
Co může udělat každý z nás
Dnešní pandemie se stala arbitrem životního stylu. Protože ten vir se množí v tukové tkáni.
Bojová linie tedy není jen v nemocnicích či testovacích a očkovacích centrech. Prochází hlavou, respektive ledničkou a spíží každého z nás.
Osobně vnímám obezitu jako indikátor nedostatku radosti. Protože jídlo nám radost přináší tím nejjednodušším způsobem. Najděte si tedy v životě více různých druhů radosti. A aktivně se jim věnujte, vyhledávejte je a pěstujte je jako vzácné květinky. Vyplatí se to.
