Dvě tváře hlasu lidu

To, jak se rozhodujeme má silný vliv na to, jak dobře se nám žije. Vědět na základě čeho posuzujeme ostatní lidi je užitečné. Já bych ráda popsala dva příklady z prostředí, které všichni známe.

Příklad první – Televizní soutěž s hlasováním diváků

Česká televize už několik let vysílá pořad StarDance … když hvězdy tančí. Profesionální tanečníci a vyfasují známou osobnost z prostředí sportu či showbyznysu a společně soutěží v klasických a latinskoamerických tancích. Výkony hodnotí odborná porota, ale konečné slovo mají televizní diváci (hlavně divačky) hlasující prostřednictvím SMS. Nejnižší součet hodnocení od poroty i SMS hlasů znamená vyřazení jednoho páru každý týden.

Na začátku obvykle vypadávají páry se staršími herci či sportovci. Důvody jsou zřejmě. Kromě zjevného kultu mládí zde hraje roli, že v českém prostředí je většina starších mužů obtloustlá, s nízkou fyzičkou, a tedy i velmi nízkou kulturou pohybu. Jaký kontrast oproti stejně starým hollywoodským hvězdám, které holdují zdravému životnímu stylu a každý týden tráví několik hodin v posilovně. Není tedy divu, že české divačky neoceňují podívanou, kdy štíhlá, pružná profesionální tanečnici po parketu „stěhuje“ ufuněnou almaru.

V další fázi opouštějí soutěž páry, kde známá žena na divačky působí nesympaticky nebo je často probírána v bulváru. Dokonalým příkladem byla v minulosti Veronika Žilková. Paní Veronika je velmi oblíbená mezi novináři, protože ochotně poskytuje zajímavé rozhovory, ve kterých působí příjemně i pravdivě. Její komplikovaný osobní život a typ rolí, které hraje z ní ovšem miláčka českých žen nedělají.

V aktuální řadě StarDance překvapivě opustil soutěž již ve třetím vyřazovacím kole Richard Krajčo, který jako úspěšný hudebník a herec má rozsáhlou základnu ženských fanynek. Jeho taneční výkony by se daly popsat jako lehce až středně nadprůměrné, takže v nich důvod vyřazení nebyl. Za jeho vyřazením tak stála nepovedená návštěva jeho manželky Karin v tanečním studiu při nácviku posledního tance.

Soutěžící měli možnost pozvat si někoho blízkého. Někdo si pozval kamaráda či kamarádku, Josef Maršálek svou sestru. Všichni tito hosté vyjadřovali obdiv a podporu svým blízkým. S jedinou výjimkou. Paní Karin. Ta nepochopila, že její návštěva není o ní ale o jejím manželovi a tanci. Celou dobu seděla zabořená v křesle a řečí těla vyjadřovala nevstřícnost k celé situaci. Na adresu manžela a jeho partnerky nepadlo jediné povzbuzující či pochvalné slovo. Poté co se přiznala: „Tanec mě nikdy nezajímal.“ začala radit profesionální tanečnici, jak má sestavit choreografii vystoupení. Richard své ženě vyhověl a jeho tanečnice musela změnit choreografii podle přání jeho paní. Korunu všemu paní Karin nasadila sdělením: „Změnil se mi chlap v posteli“. V té chvíli hodně divaček a diváků povytáhlo překvapeně obočí. Karin pokračovala: „Protože místo rozkydlího jako muže je tam najednou hora svalů“.
Z celé návštěvy paní Karin její manžel vyšel jako uťápnutý podpantoflák, žijící pod knutou značně žárlivé, panovačné a sebestředné manželky. Diváci, a hlavně divačky díky tomu podpořili jiné páry a Richarda poslali domů vstříc opětovnému rozkydnutí.

Shrnutí: V televizní soutěži je pro podporu páru kromě radostného projevu mládí (které se líbí všem) důležitá hlavně osobnost soutěžícího. Jeho opravdovost, upřímnost, laskavost, humor, jak se chová k ostatním. Na kvalitu osobnosti jsou tedy diváci velmi citliví a neomylně odhalí všechny nedokonalosti a vady na duši. O kvalitu tance jde až v druhém plánu.

Příklad dvě – Mysl příznivce

Pokud ovšem stejní diváci posuzují někoho, kdo je jim blízký nebo kdo jim někdy prospěl, usnadnil život nebo prospěch slibuje, potom často jejich posuzování je výrazně chybné.

Například syn z navenek normální, slušné a úspěšné rodiny se dopustí závažného trestného činu jako je vražda nebo znásilnění. Může se stát, že jeho rodiče, obzvlášť otec, naprosto odmítají jak obvinění svého syna, tak jakékoli, i naprosto jednoznačné a nezpochybnitelné důkazy. Vypnou kritické myšlení a často i nevybíravě útočí na oběť násilí jejich syna (pokud ještě žije) a její příbuzné.

Nebo se politik v rámci své volební kampaně zaměří na ekonomicky zranitelnou část populace a naslibuje jí modré z nebe, zlaté doly a stříbrné hory. Aniž by měl reálnou možnost své sliby splnit. Většinu ekonomicky zranitelné populace tvoří lidé s nižším vzděláním a díky tomu i nízkými příjmy. Většina z nich prožívá život ve stresu a úzkosti. Ani jejich rodinné vztahy nebývají idylické. Díky tomu kritické myšlení zpravidla neovládají a jsou ochotní naslouchat a věřit každému, kdo jim slibuje jednoduchou cestu ke zlepšení jejich životů.

Na jejich obranu nutno říci, že na rozdíl od televizní taneční soutěže, kde se ukazují reálné záběry soutěžících při tréninku, kdy jsou bez líčení, zpocení, unavení a mnohdy jim ani nácvik nejde se politici většinou ukazují v pečlivě nakašírovaných záběrech. Obzvlášť v rámci volební kampaně. Vzbudí tak v lidech, kteří se je rozhodnou zvolit, pozitivní očekávání, které může nastartovat mysl příznivce. Když se po skončení volební kampaně v reálné politice začne ukazovat pravá tvář, schopnosti a cíle politika, příznivec již není schopen a ochoten svůj názor změnit.

V politice je typický příznivec schopen zcela ignorovat astronomické zadlužení státu, jehož důsledky dříve nebo později dopadnou i na něj ve formě inflace a zvyšování cen, jen když on dostal měsíčně přidáno 500 korun.

Stejně tak se mysl příznivce může projevit v sousedských vztazích. Jak už jednou rozebíral Ludvík Vaculík v jednom svém fejetonu, nejméně se mají rádi ti, co spolu sousedí. Od majitelů domů po celé státy.
Osobně jsem měla několik let škodiče v sousední chatě. Šlo o muže, který lže jako když tiskne, celé roky podváděl svou manželku, opakovaně kradl tvrdé dřevo z mých dvou stromů. Vysazoval stromy a keře na části mého pozemku, kterou nelze oplotit, protože je ve třetím povodňovém pásmu. Poté co jsem si pořídila štěně, nechával válet v trávě sekyru ostřím nahoru, prkna s deseticentimetrovými hřebíky trčícími vzhůru a podobně. Přesto je ve zbytku chatové osady velmi oblíben, protože postavil hřiště na volejbal.

Shrnutí: Bavit se o politice s lidmi, kteří mají jiný názor je ztráta času, protože na jedné nebo obou stranách může fungovat mysl příznivce. Pokud vám v nějakém společenství škodí člověk, který ostatním neškodí nebo dokonce nějak prospívá, nemá cenu snažit se získat místní spojence, ale je nutné pro nápravu situace povolat vyšší autoritu.

Jistě sami znáte další příklady.