Vánoční dárky za všechny prachy

Moje hlavní vánoční heslo zní: „Vánoce jsou hlavně o lidech a nikoli o dárcích. Snažím se podle toho řídit.

Čtrnáct dní do Vánoc

Můj tehdejší přítel chtěl, abych s ním šla nakupovat do Metropole Zličín a to v pět hodin odpoledne. Mě se moc nechtělo: je to daleko a nebylo příliš pěkné počasí. Všem obchodním centrům se nejpozději od půlky listopadu vyhýbám. Obzvlášť v době odpolední špičky. Přítel na tom ale trval. Tajemně naznačoval, že mi tam něco hezkého koupí. Došla jsem k názoru, že mi chce koupit vánoční dárky. Neví co, tak mě chce vzít s sebou a co se mi zalíbí to mi koupí. Nakonec jsem souhlasila, ale chtěla jsem si vybrat dárky sama, v klidu a nikoli s netrpělivým mužským za zády. Domluvili jsme si spicha u fontány a já o hodinu a půl dříve vyrazila. Prošla jsem si Sportisimo, potom Desigual, kde se mi líbila velká divoce barevná šála, která mi slušela. Také se mi líbil límec z umělé kožešiny, šedočerné barvy s deset cm dlouhými chlupy. Netušila jsem, jaký má přítel na mě rozpočet, odhadla jsem to tak na 2 000 kč.

Nakupuji, tedy jsem

Když jsme se potkali, zavedla jsem ho k šále i límci. Říkal, že mi sluší, ale nejevil sebemenší známky toho, že by je chtěl pro mě koupit. Nemám ráda vánoční hru na překvapení. Ale přítel se ohledně Vánoc choval jak malé dítě, tak jsem si říkala, že to možná koupí až u toho nebudu. Potom jsme šli za jeho nákupem. Cestou jsme uviděli obchod s dámskou módou. Přítel mě zavedl dovnitř a slečna prodavačka mi vybrala několik modelů mé velikosti. Vyzkoušela jsem si je. Nakonec jsem výběr zúžila na troje šaty. Přítel mě povzbuzoval jen ať si jich vyzkouším víc, ale já se držela zpátky, a nakonec vybrala dvoje. Měly za základ námořnickou modrou. Jedny měly bílé puntíky třech různých velkostí podle dílu šatů, druhé byly modré s bílými květy a zajímavě řešeným výstřihem vpředu, ozdobeným překříženými úzkými pásky látky. Obojí mi moc slušely, přítel hýkal nadšením. Slečna prodavačka mi ještě nabídla bolerko stejné modré barvy. Hodilo se k oběma modelům, a tak jsem si ho vzala. Jen přítel se nějak neměl k placení. Jen vesele konverzoval se slečnou prodavačkou. Když už byly šaty na pultu u pokladny a přítel se stále neměl k placení a trapnost narůstala, tak jsem vytáhla peněženku a zeptala se, zda mám tedy zaplatit. Přítel se na mě podíval se směsicí nepochopení a údivu. Ale štajtofli nevytáhl. Tak jsem vyndala platební kartu a zaplatila přes 4 000 kč, protože ceny šatů byly na cenovkách samozřejmě bez DPH. Měla jsem ze šatů radost, ale takhle jsem si nákup vánočních dárků pro sebe nepředstavovala.

Jsem za blbce

Cestou k Decathlonu se přítel smál jako blázen, jak jsem si nakoupila za 4 000 kč a že netušil, že takhle utrácím. Sám si zdlouhavě vybíral a poté koupil cosi v ceně 150 kč. Ještě cestou zpět se pochechtával a měl pitomé kecy na můj nákup. Já jsem raději mlčela, protože takhle jsem si ten „výlet“ za vánočními dárky opravdu nepředstavovala. Strávila jsem hodinu cestováním narvaným MHD, další hodinu a půl vybíráním vhodných dárků v přeplněném obchodním centru, další hodinu společným nakupováním a třičtvrtě hodiny cestou domů.

Štědrý den

Naděje ovšem umírá poslední, a tak jsem doufala, že třeba pod stromečkem nakonec najdu alespoň tu šálu z Desigualu.
Cha cha. Jak se později ukázalo, tak pod stromeček jsem dostala kazetu se třemi kousky mýdla. Přítel jich od svého zákazníka dostal celou bednu zadarmo. Tak tohle opravdu potěší.
Naštěstí jsem Štědrý den neplánovaně strávila v rodině své kamarádky, kde jsem dostala několik dárků, se kterými jsem vůbec nepočítala.

Sokrates prý pravil: „Neočekávej nic, ale buď připraven na všechno.“ Moudrá slova.