Vlaky mám rád od dětství. Každá cesta byla pro mne dobrodružstvím a to mi zůstalo až do dneška. I dnes tedy využiji každé příležitosti a při cestách za reportážemi zejména do zahraničí, preferují vlak před letadlem, i když se jedná o cestu na druhý konec Evropy. Rád bych jezdil vlakem i do své pražské redakce, ale jsem nucen jezdit autem. Kupodivu za to mohou České dráhy a jakási podivná organizace, zvaná ROPID.
Můj dnešní blog je tak trochu regionální. Bydlím v malé obci nedaleko Říčan a do práce a zpět jezdím denně po nejhorší české dálnici, zvané D1. Nejbližší vlakovou stanicí od nás jsou Strančice. Moderní nádraží, otevřené předloni s velkou slávou, odkud ve špičkách jezdí vlaky na pražské Wilsonovo nádraží po deseti minutách. Skvělé spojení! V centru Prahy je člověk za pouhých dvacet minut. Spolu se sousedy a známými z okolí jsme při otevření nádraží jásali a těšili se na rychlou a pohodlnou dopravu bez stresu na dálnici. Do Prahy totiž dojíždí za prací většina obyvatel naší i okolních obcí a nespočetně studentů středních a vysokých škol. Ale ouha. Přestože se České dráhy pyšní Strančickým nádražím, jako nejmodernějším uzlem příměstské vlakové dopravy, připravily zájemcům o vlakovou dopravu doslova neřešitelné překážky.
První z nich je návaznost autobusové dopravy do Strančic a zpět do okolních obcí. Slavná firma ROPID totiž místo, aby posílila spoje do Strančic ve špičkách, kdy se jezdí do zaměstnání a do škol, tak je nastavila tak, že jako naschvál přijíždějí třeba tři minuty po odjezdu vlaků do Prahy. Stejné je to při návratu, kdy z přijíždějícího vlaku vidíte už jen zadek odjíždějícího autobusu. Chytré opatření, hodné hlav úředních blbů. Autobusy pak pochopitelně jezdí poloprázdné, běžně je v nich maximálně 5 cestujících. Ale aby milovníci jízdy prastarými a rozhrkanými Karosami nepřišli zkrátka, provozuje ROPID podivné autobusové linky až do Prahy, přesně kopírující koleje. Místo dvaceti minut cesty vlakem, jsou pracující a studenti donuceni se kodrcat více než hodinu autobusem po přetížených silnicích.
Druhá překážka jde přímo na vrub Českých drah. Modernizace nádraží ve Strančicích je součástí přestavby celého koridoru Praha – České Budějovice. Zmodernizována jsou nyní nádraží od Prahy po Benešov. Nádraží jsou skutečně moderní, ale všem chybí cosi zásadního. Parkoviště! Jelikož návaznost autobusové dopravy jaksi neexistuje, jak jsem psal výše, musí lidé z okolí používat k cestě na vlak auta. Každý z okolí, s kým hovořím, by s potěšením uvítal, kdyby mohl například u nádraží ve Strančicích, Říčanech či jinde na trase, odstavit auto, nasednout do vlaku a frčet pohodlně do centra Prahy. Parkoviště ale neexistují. Tak velký dopravní uzel, jakým jsou Strančice má u nádraží místo pro 5 – slovy pět aut! Stejné je to u všech stanic na trase. Žádné z moudrých hlav, které plánovaly nové řešení příměstské železniční dopravy, jaksi nedošlo, že nádraží bez parkovišť, jsou jaksi nanic. Do Prahy se tedy ze širého okolí dále jezdí auty a silnice i pražské ulice kolabují.
Jak jsem napsal v úvodu, jsem nadšený vlakový cestovatel. Vyzkoušel jsem si například pověstné švýcarské železnice, železnice německé, francouzské, rakouské a další v Evropě. A právě například u těch posledních, by se měly České dráhy inspirovat. Příměstská železniční doprava kolem Vídně je nejméně pětkrát hustší, než ta kolem Prahy. Přitom každá obec, každé městečko na těchto tratích mají přímo u nádraží své parkoviště. A to ne ledasjaké. Za prvé jsou to běžné, otevřené parkovací plochy pro desítky aut a v řadě případů jsou to i patrové, kryté garáže pro stovky aut. Samozřejmostí je, že parkování je všude zcela zdarma. Protože jsem zvídavý, zajímal jsem se o financování těchto staveb. Hlavním investorem jsou všude rakouské spolkové dráhy, tedy Österreichische Bundesbahnen (ÖBB), protože parkoviště stojí vesměs na jejich pozemcích. Tam, kde vhodné pozemky nemají, poskytují jim bezúplatně příslušný pozemek obce na tratích. Rakouské dráhy totiž mají zájem, na rozdíl od Českých drah, aby s nimi jezdilo co nejvíce lidí a aby vydělávaly. Je jim zcela jasné, že čím větší je parkoviště u stanic příměstské dopravy, tím více lidí pojede vlakem. A právě to Českým drahám ještě nedošlo.
