Kam se poděl jedlý chléb?

Podivná hmota gumovité konzistence, s chutí, připomínající ponejvíce zkvašené piliny, už zcela zdomácněla na pultech našich obchodů. Tvary má rozmanité, názvy také, i cenami se značně liší, ale z jakési zvláštní setrvačnosti se jí stále říká chléb. Kupodivu to lidé kupují a dokonce i jedí!

Viděli jste někde takovýto pecen?

Výrobci chleba, kteří si stále ještě hrdě říkají pekaři, se předhánějí ve vychvalování toho svého, ale ruku na srdce vážení „pekaři“. To se opravdu nestydíte, prodávat tyto umělé náhražky? Na internetu se dají nalézt diskuze o pravém českém chlebu s nejrůznějšími doporučeními na toho či onoho pekaře, který peče ten úplně nejlepší chléb. Protože bych si rád zase jednou pochutnal na křupavém, pórovitém a voňavém chlebu, vyzkoušel jsem těchto zaručených mistrů pekařských desítky. Neváhal jsem cestovat třeba desítky kilometrů, abych dojel do vychvalované a doporučované pekárny, a tam pak zjistil, že také prodávají šišky oné podivné umělé hmoty. Ani jednomu produktu se nedalo přiznat označení chléb a tak jsem nabyl přesvědčení, že v oněch diskuzích se propagují samotní výrobci onoho nechutného produktu.

 Těch doporučovaných pekařů jsou na internetu možná stovky, všichni se chlubí vlastním zadělávaným kváskem, ale když se do jejich produktu zakousnete, cítíte jen ono známé prefabrikované droždí, chléb je gumový a třetí den naprosto nepoživatelný. Pídil jsem se zejména po chlebu podmáslovém, který by měl vynikat lahodnou chutí a vůní, příjemně pórovitou konzistencí a křupavou, dobře propečenou kůrkou. Naposledy jsem jej měl asi před 15 lety v jihočeských Netolicích. I rozjel jsem se na doporučovanou adresu, vzdálenou asi 25 kilometrů od Prahy, jen proto, aby mi v dotyčném pekařství předložili onu známou, prefabrikovanou a smrdutou šišku čehosi podivného, co nemělo s poctivým pecnem pravého, podmáslového chleba, pranic společného. Nemá cenu zde uvádět konkrétní pekařství, ve kterých jsem se zklamal, protože jen jejich seznam by zabral nejméně celou stránku. Stručně řečeno, ve všech.

 Kapitolou samo pro sebe jsou pekárny v supermarketech. I když u prodávaného pečiva je dnes všude označení, že je rozpékané, nestydí se tyto velkoprodejny neustále omílat v letácích, novinách i v televizních reklamách, že pro nás ve vlastní pekárně pečou až 4x denně čerstvé pečivo. Abych nekřivdil, ono to čerstvě rozpečené chutná celkem dobře, ale maximálně tak hodinku. Přivezete-li je domů, rychle zjistíte, že vůně, křupavost i chuť jsou pryč a vy máte k snědku zase jen gumový žvanec. Nevíte náhodou někdo, kde se ještě dnes dělá pravý podmáslový chléb?

 Pokud budete pod tímto stručným povzdechnutím diskutovat, prosím, aby do diskuze nevstupovali pekaři, propagující své nechutné chlebové náhražky.