Zemřela neúspěšná kandidátka na senátorku za ODS. Mám plakat?

Říká se, že o mrtvých se má mluvit jen dobře, ale nechápu proč. Lze úmrtím očistit minulý život? Nehodlám Jiřinu Jiráskovou kádrovat, zda žádala pro svoji kolegyni J. Štěpničkovou trest smrti, nehodlám ji kádrovat, zda vyhodila z divadla Radka Brzobohatého a už vůbec ji nechci kádrovat, zda za totality trpěla po boku jednoho z nejvýznamnějších tehdejších režisérů, jehož jméno bylo napsáno téměř pod každou normalizační estrádou.

Nechci Jiřinu Jiráskovou hodnotit ani jako herečku, byť se mi její výkony jevily jako průměrné. Reprodukční umělkyně se s rolí musí umět vypořádat a ve třeba často zmiňovaných Světácích nepřekročila svůj stín. Někdo to prostě napsal, ona svoji roli jen odehrála, ovšem stejně dobře by onu roli zvládla třeba Jiřina Švorcová… Jiřinu Jiráskovou jsem osobně poznal jako kandidátku do Senátu ČR a zúčastnil se několika jejích veřejných akcí, jež ODS uskutečnila pro voliče. Kdo by čekal, že paní Jirásková projeví alespoň trochu empatie s potenciálními voliči, byl by hluboce zklamán. Ona byla přesvědčena, že jako „světoznámá“ herečka nemusí nikomu nic vysvětlovat, neznala ani ten odéesácký program, který jí napsali straničtí píár manažeři. V senátních volbách v tomto státě se v historii nestalo často, že by někdo zvítězil již v prvním kole. V případě paní Jiřiny se to zdařilo, její protikandidát zvítězil drtivým způsobem. Kouzlo „diskriminované“ herečky holt nezapůsobilo. V dobách její kandidatury na senátorku jsem působil coby šéfredaktor novin, placených místní radnicí. Měl jsem napsat, jak si skvěle vede paní Jiřina v předvolební kampani. Takže mě místní šéfové Jiřince při jedné akci představili. Ona měřila sotva metr a půl, já metry skoro dva. Sice mi podala ruku, ale pochopil jsem, že ona mě nevidí. Dívala se skrze mě, z jejího hlediska jsem byl pro ni nedůležitý, stejně jako většina jejích případných voličů… Paní Jiřina zřejmě věděla, jak na sebe upoutat pozornost důležitých VIP lidí, jinak si nedokážu vysvětlit to celostátní smutnění. Odešla průměrná herečka. Bezdětná (dětmi si prý nechtěla kazit kariéru), v podstatě bez blízkých přátel (a neargumentujte mi tady Luckou Zaňákovou, ta bude asi dědit) a zůstává po ní, alespoň z mého pohledu, podivná trpká pachuť. Inu, skutečná herecká hvězda Radek Brzobohatý, by to napsala asi mnohem lépe. Proto kvůli Jiřině Jiráskové plakat nebudu!