To nejsou krysy, ale nutrie. Nežral bych je ani náhodou!

Neznalý by ono zvíře se šedou srstí nejspíš považoval za krysu. Ještě před desetiletím byste se s ním v tuzemsku setkali ve volné přírodě jen velmi zřídka, častěji se chovalo na velkofarmách pro kvalitní kožíšek. Má prý i chutné maso s vysokou výživnou hodnotou, ale já na rozdíl od fajnšmekrů bych ji nepozřel ani náhodou. Inu, rozum chápe, ale cit nedovolí.

Výše zmíněné zvíře se oficiálně jmenuje nutrie říční (myocastor coypus) a druhdy patřil její chov k lukrativnímu podnikání. Tržní hospodářství i pokles zájmu kupujících způsobily, že o nutrii přestal být zájem a někteří nešťastní chovatelé se jich zbavovali tím nejjednodušším způsobem, tedy vypuštěním do volné přírody. Tak se tento nepůvodní druh rozšířil i u nás.

Nechci se zaobírat podrobnostmi o tomto savci, případní zájemci získají dostatek informací třeba v následujícím odkazu:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Nutrie_%C5%99%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD

Já se s nutriemi setkal nedaleko Čerčan ve Čtyřkolech, pod mostem přes řeku Sázavu, kde sídlí zhruba dvacetičlenná rodinka. Zvláště mláďata jsou natolik civilizovaná, že se nechají krmit přímo z ruky a stala se atrakcí, za níž se sem sjíždějí turisté ze širokého okolí, ba dokonce i přímo z Prahy (a to tam mají zoo!).  Pokud byste snad projevili zájem za čtyřkolskými nutriemi vyrazit, je nejlépe ozbrojit se mrkví, tu mají nejraději. Výlet lze spojit s výšlapem na nedalekou zříceninu hradu Zlenice, nad sázavským údolím se vypíná historický kostelík Lštění, cyklisté se odsud za půl hodinky dostanou na slavné Konopiště… Tenhle kraj opravdu stojí za to navštívit a nejen kvůli nutriím.

Na té první fotce jsem já, fotila ji moje žena. Zbytek jsem si dovolil cvaknout já...