Proč Kroupa zpíval německy a přitom měl rád Čechy

Zdálo by se, že příjmení Kroupa je ryze české a není třeba přemýšlet nad národností jeho nositele. Ovšem opak je pravdou, někteří Kroupové v sobě měli a dosud mají určitý podíl germánské krve.

Foto: Archiv Národního divadla

Na Štědrý den letošního roku připadne 155. výročí narození Emanuela Kroupy, vyučeného obchodníka. Kroupa po vyučení zjistil, že má pěkný baryton a začal studovat zpěv u J. Schwarze. Díky různým známostem se stal členem sboru Národního divadla v Praze, nicméně z něj odešel kvůli jistému Skramlíkovi, synovi pražského starosty, který byl díky otci v operních rolích upřednostňován. Emanuel tedy začal zpívat německy v německých divadlech, ovšem v Čechách. Zní to sice nelogicky, ale na sklonku devatenáctého století žila v naší vlasti silná německá kolonie, disponující mnoha scénami (Praha, Olomouc). Eman pak přešel přímo do německy mluvících zemí a zářil v Mnichově, Stuttgartu, Norimberku a Berlíně. Velkého úspěchu dosáhl v záhřebské opeře roku 1895, kde zazářil v opeře Mikuláš Zrinský. Národní Listy při této příležitosti konstatovaly, že „duší této slovanské opery jest český umělec, barytonista E. Kroupa, svého času člen Národního divadla v Praze, jemuž se však nepodařilo umělce tohoto si zachovat… Ač později zpíval na všech větších scénách německých, hlásil se ke svému slovanskému původu…“ Záhřebské noviny byly výkonem Kroupy zcela uneseny…

Kroupa se dočkal zahraničního uznání a v roce 1900 získal titul profesora na Královské akademii hudebního umění v Mnichově. V pražském Národním divadle pak hostoval v roce 1902 a 1903, v roce 1911 si v hlavním městě otevřel operní školu. Zemřel 12. února 1924.

Je obrovská škoda, že třeba naše mateřská Idnes nedokáže připomenout významné české umělce, byť třeba s trochou příměsi germánské krve.  Ale s tím já nic neudělám, holt Bartošová či Kája Gottů je atraktivnější...