Příběh opravdového černocha

Stal jsem se tak nějak otrokářem. Vlastním patnáctiletého černocha, který ovšem zanedlouho oslaví šedesáté narozeniny. Jmenuje se Jim a do mé rodiny se vlastně zatoulal náhodou.

V roce 1952 natočil režisér Miloš Makovec film Velké dobrodružství o cestovateli Emilu Holubovi, přesně o tom českém chlapíkovi, který rejdil kdysi dávno po Africe. Ztvárnil ho Otomar Krejča, paní Holubovou Antonie Hegerlíková.  Špektákl se z pochopitelných důvodů točil v českých (a hlavně barrandovských) exteriérech, vcelku komicky působili manželé s jakýmsi cizokrajným stromem v pozadí, když se koukli vpravo, byli tam hroši, vlevo sloni. Evidentně se jednalo o prostřih zřejmě z dokumentů Hanzelky a Zikmunda…

Jedna z filmových scén zachycuje i výstavu, kterou Emil Holub uskutečnil v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti. Její součástí byla i maketa africké vesnice, kterou filmaři zrekonstruovali a doplnili o figuríny černochů. Jedním z nich byl i ten můj Jim.

Moje prateta kdysi pracovala v Ústřední půjčovně  filmů a žila s jedním poměrně neúspěšným režisérem, který se podílel na Velkém dobrodružství a černocha nějak zrekvíroval. Vyřádil se s ním natolik, že v garsonce, kde tehdy bydleli, namaloval na stěnu africkou scenérii a před ní černocha posadil. Do ruky mu dal kopí a doplnil lampičkou, takže Jim i svítil.

Dlužno podotknout, že byť neúspěšný režisér žil s mojí pratetou přes dvacet let, nikdy si ji nevzal, neboť byl ženatý. Onu garsonku, patřící pratetě a nacházející se na skvělé adrese, konkrétně Dlouhá třída v Praze, přinutil filmař vyměnit za rodinný domek v Libuši, ovšem jednalo se o pouhý podnájem. Onen pán se pak vrátil k manželce, dům byl i s tetou prodán novému majiteli. Ten se ji snažil vystrnadit nejrůznějšími akcemi, tetka nakonec skončila v bytě čtvrté kategorie se společnou toaletou v pavlačovém domě obývaném, taktně řečeno, jistou nepřizpůsobivou národnostní skupinou… Ale to už by byl jiný příběh.

Všechny tyto anabáze absolvoval s tetou i černoch. Snad i proto, když jsme se o ni postarali v závěrečných chvílích jejího života, nám tu sochu věnovala. Figura je z nějaké podivné hmoty, omlácená častým stěhováním, ale nikdy bych se ji nevzdal. Inu, máte někdo vlastního černocha a k tomu filmového herce?