Nebývá zvykem svěřovat se na těchto místech s tak soukromou záležitostí, jakou domácí násilí bezesporu je. Vzhledem k tomu, že jsem byl ve vlastním domě několikrát fyzicky napaden, dovolte mi učinit výjimku.
Ori (Iro), narozen 17.2.2010
Domácí násilí začalo nenápadně a zhruba před týdnem. Vešel jsem do obývacího pokoje v plandavém domácím obleku a někdo se mi zezadu pokusil chytnout za nohavice. Když jsem usedl do křesla a vyzul si bačkory, jedna z nich zmizela. Když jsem po ní na podlaze pátral a lehl si na břicho, kdosi mi začal žužlat ucho. V jednu hodinu ráno, zrovna jsem usínal, opanovaly ložnici pravidelné vysoké zvuky, připomínající trumpety fanoušků při nástupu jejich oblíbeného sportovního týmu. Ráno jsem pak zjistil, že většina věcí se nachází na úplně jiných místech, než jsem je večer předtím zanechal.
Vysvětlení výše zmíněných jevů je zcela jednoduché. Naše domácnost se rozrostla o nového člena, kterému ještě není ani osm týdnů, nicméně o sobě dokáže dát vědět tak, jako byste do baráku vhodili bombu. Noční pískání bylo způsobeno speciální hračkou.
Kdo nikdy nechoval psa, nepochopí, jak je možné nechat se takto uzurpovat od štěněte a ještě z toho mít radost. Navíc jsem se nezmínil, že ty hlavní škody teprve přijdou a lze jim předejít jen stěží. Nabádám rodinu, aby veškeré možné věci dávala na místa, kam se štěně nedostane, jenže ten ubrus, jehož cíp visí ze stolu téměř až k zemi, je tak lákavý… Uhlídat pejska v tomto ohledu zkrátka nelze.
Někdo může namítnout, zvláště ten, který četl můj předcházející text na tomto fóru, že jsem si pořídil nového psa příliš brzy po té, co Iro nečekaně zemřel. V diskuzi i v mailech převládaly názory, abychom si nového psa pořídili co nejdříve. Snad nejtrefněji to vyjádřil přispěvatel Santa, když napsal: Bez psa je dům prázdný, i kdyby v něm pobíhalo pět dětí. S tím se ztotožňuji a napnul jsem tedy všechny páky, abychom měli co nejrychleji štěňátko. Podařilo se, dokonce jsme měli možnost zvolit i jméno do rodokmenu, jen muselo začínat na „O“. Nabídlo se to samo: Iro, obráceně Ori.
Máme tedy Oriho, zatím domácího násilníka. Jako každý tvor však vyroste a tisíckrát splatí to, co v mládí natropil. V tom se psi zásadně liší od lidí, o jejich věrnosti a lásce se nedá pochybovat…
P.S.: Pokud by snad někdo chtěl argumentovat tím (konkrétně jtach), že psi jsou náhradou za rodinu či děti, pak upozorňuji, že mám dva syny a samozřejmě i manželku, máme se všichni rádi a jsme spokojeni… Jenže pejsek je pejsek a kdo nepochopí, že dokáže obohatit život, tomu nic nevysvětlím…
