Stát je stvůra, která sama zpronevěřuje miliardy a přitom stíhá každého, kdo ji připraví o pět korun. Nějak takhle to napsal spisovatel Erich Maria Remarque ve svém druhdy věhlasném románu Tři kamarádi.
Tu knihu jsem četl někdy před třiceti lety a z naprosto neznámých důvodů se mi ona věta nesmazatelně vryla do paměti. Vzpomenu si na ni vždy, když slyším o tom, jak je potřeba škudlit ve státním rozpočtu a že si žijeme nad poměry. Nejsou totiž tak dávno doby, kdy se například po tuzemských dálnicích jezdilo zadarmo a ještě před pár lety jsem za pakování na ulici před pražským domem, kde bydlím, nemusel platit parkovací známku a návštěvníci čtvrti zastavili tam, kde zrovna našli volné místo. Jen na tomhle se vydělají ročně miliardy korun, ale kam zmizely?
Jasně, můžete oponovat, že ty prachy jdou třeba na rozvoj silniční sítě, ale proč se najednou tyto stavby zastavují?
Také nepochopím, proč nový železniční koridor třeba z Prahy do Benešova musí být obestavěn z obou stran vysokými betonovými panely i v úsecích, kde by stačil obyčejný drátěný plot, jako třeba u obdobných vysokorychlostních tratí ve Francii? Že by nám tady řádila nějaká betonářská lobby?! A proč vlastně potřebujeme pendolína? Aby byl někdo doma o půl hodiny dřív, než klasickým rychlíkem?
Výše zmíněné záležitosti jsou jenom onou profláknutou špičkou ledovce, mohli bychom se i ptát, kam zmizely peníze z prodeje státních podniků, ale třeba i z privatizace bytového fondu. A proč třeba státní úředníci většinou vyřizují záležitosti ne pro občany, ale pro nadřízené orgány, které ovšem kontrolují jen to, zda jsou u nesčetných lejster vyplněny jednotlivé kolonky formulářů správně? A běda, když něco zanesete do kolonky 261, místo do té správné 262! Každý rok se mění i počítačové programy, které si musí pořídit každá radnice, okres, kraj, ministerstvo, aby byla naprosto zbytečná lejstra vytištěná stejně na papíru v pěti kopiích! Ten nový software také něco stojí…
Opasky si však musejí utahovat obyčejní občané, kteří státní rozpínavost dotují ze své kapsy. A ještě se mají radovat z toho, že elektřina zdraží jen o pět procent! Připadá mi to, jako kdyby vám kapesní zloděj tvrdil, že ukradl z vaší peněženky jen tisícovku a přitom to mohlo být o dvě stovky víc…
Dej krávě do držky, ona ti dá do dížky, je staré české přísloví, původně zcela kladné. Znamenalo, že když dáte krávě hezky napapat, ona se odvděčí věším množstvím mléka. Slovo držka však lety získala pejorativní význam a tak ho podle mého chápe i současná státní mašinérie:
Dej občanu do držky, on ti dá víc do tašky!
