Financovat státní rozpočet pouze z daní je v podmínkách globalizace naprosto nemožné. Zde selhávají jak sociálně tržní modely, tak i praktiky založené na liberálních ekonomickýchprincipech. Následující mechanizmy názorně ukazují příčiny a důsledky přesunu daňového zatížení na obyvatelstvo spolu s negativními hospodářskými důsledky škrtů na straně výdajů státního rozpočtu.
V důsledku neoliberální politiky vlády, spočívající na zásadě nevměšování se státu do
hospodářství dochází vlivem globalizace k odlivu produktivního kapitálu, čemuž vláda čelí
snížením daní DPO (daň ze zisku), což představuje snížení příjmů . Odchod kapitálu ze země
se projevuje růstem nezaměstnanosti.
Tím klesá i příjem daní fyzických osobDFO(Daň ze mzdy) Vláda reaguje, na nepříznivý
vývoj rím, že ekonomicky nutí zaměstnance vzít jakoukoliv práci. Účelem je zvýšit
zaměstnanost a tak docílit snížení mandatorních výdajů MV, což se projevuje úpravami
zákoníku práce ve prospěch zaměstnavatelů. Mediálně se označují nezaměstnaní jako lenoši,
kteří nechtějí pracovat a žijí na úkol ostatních občanů. Vláda rovněž startuje mediální
kampaň, jejímž obsahem je generační problém a vysoké výdaje na zdravotnictví.
Politické strany a za nimi stojící podnikatelská kasta takto využívají nesourodost skupiny
občanů, přímo, či nepřímo existenčně závislých na majitelích kapitálu.
Současně rostou neproduktivní investice NI. Negativní dopady rostoucí nezaměstnanosti
způsobené sociálně destruktivními praktikami podnikatelské kasty řeší vláda umnělým růstem pracovních příležitosti ve veřejném sektoru.
DP + MV + NI + PI = SPD + DPH + DFO + DPO + PSK + DL
180 650 320 0 240 340 350 40 0 180
Deficit DP činí 1150-970=180
Za účelem omezení deficitu státního rozpočtu DP sáhla vláda jako v předchozích příkladech
ke zvýšení sazby daně z přidané hodnoty DPH spolu se spotřební daní SPD.Tyto praktiky
nelze ale uplatňovat do nekonečna, takže vláda stojí před dvěma alternativami.
Alt. č. 1
Vláda kryje státní deficit emisí dluhopisů a je zatříděna mezinárodními ratingovými
agenturami tak nízko, že musí platit vyšší úroky, což dodatečně zatíží deficitní rozpočet.
Vláda se rozhodne zvýšit daňovou sazbu podnikatelům, jak se to stalo nyní v Maďarsku,
Což vede ke zvýšení příjmů u DPO z 40 na 70.
Únik kapitálu ze země ale zvýší mandatorní výdaje, neboť vzrostla nezaměstnanost.
DP + MV + NI + PI = SPD + DPH + DFO + DPO + PSK + DL
150 700 300 0 240 340 350 70 0 150
Deficit DP činí 1150-1000=150
Páni podnikatelé zapomněli na snižování daní v minulých obdobích, je jim zcela jedno, že se
začala ekonomika státu potápět a vehementně si stěžují u komise EU na rabiátské metody
vlády.(1). Vláda čelí situaci, za které nemůže dále zvyšovat daně z přidané hodnoty spolu se
spotřební daní, neboť hrozí nebezpečí sociálních nepokojů.
Ratingové agentury reagují dalším snížením bonity dlužníka, neboť reformy nejdou
žádaným směrem. Tím je
Alt. 2
Stát zruší princip sociálního tržního hospodářství a přesune daňovou zátěž zcela na vlastní
obyvatelstvo. Tím nemusí stát žádat o další úvěry DL.
DP + MV + NI + PI = SPD + DPH + DFO + DPO + PSK + DL
150 680 200 0 260 360 370 40 0 0
Deficit státního rozpočtu se vyrovnal: 1030-1030=0
Stát zvýšil daň z přidané hodnoty DPH spolu s daní fyzických osobDFO(zaměstnanců).
Tím ale poklesla koupěschopnost obyvatelstva. Pokles příjmů ze spotřebních daní SPD je
kompenzován vyšší sazbou. Vše vypadá na pohled velmi dobře, ale tomu tak není.
Na místo odchodu kapitálu, odchází kvalifikované pracovní síly.
Na výdajové straně státního rozpočtu se objeví splátky spolu s úroky státních dluhopisů ve
výšiDP=150. Rozpočet je sice vyrovnán, ale trvale nízké daně podnikatelské kasty za ně platí
obyčejní občané. Navíc jsou zatíženi soukromým připojištěním na kalouskův důchod, platí
vysoké poplatky za zdravotní péči. V rámci zpružnění pracovního trhu dojde k poklesu mezd
a nárůstu prekérních pracovních příležitostí.(Možnost kdykoliv vyhodit zaměstnance z práce.)
Navíc stát startuje mediální kampaň, která vyvolá dojem, že státní zaměstnanci jsou líní,
neefektivní a ujídají chleba daňovým poplatníkům. Zároveň vyhazuje státní zaměstnance,
zbytku snižuje mzdy. Státní propagandě se podařilo přesvědčit občany, že hlavním viníkem
jsou důchodci protože dlouho žijí, nemocní, protože jsou nemocní a úředníci, protože jsou
obětí propagandy. Tím si neoliberální vláda otevřela možnost prodloužit věk odchodu do
důchodu, zavézt kalouskův druhý důchodový pilíř(2) a zvýšit poplatky ve zdravotnictví.
Obdobně to odnesli i státní zaměstnanci Opět se ukazuje ona zhoubná praxe liberálních stran
zakládající se na pravidlu rozděl a panuj. Stát se stále potácí na pokraji ekonomické propasti.
Jestliže si pracující vymůžou vyšší mzdy neboť jsou dodatečně zatíženi soukromými výdaji
v souvislosti se zdravotní a důchodovou reformou kalouskova typu, popřípadě v důsledku
poklesu reálných mezd, pak dojde opět k odlivu cizího kapitálu ze země a náš modelový stát
sklouzne zpět do situace Irska, Řecka, či Španělska nebo Portugalska. Následují další úvěry
s vynucenými „úsporami“, takže stát upadá do stále větších dluhů, které nikdy nesplatí.
Takže hlavním daňovým zatížením obyvatelstva bude skutečně trvale vysoký státní dluh,
z kterého se žádná ekonomika neoliberálního typu nemůže vlastními silami dostat.
Přitom je nutno si uvědomit, že permanentní státní dluh je trvalým příjmem bank a
soukromých investorů, což není nic jiného, než kapitálový parazitismus na celé společnosti.
Společnost se tak dostává do permanentního finančního a sociálního marasmu. Tento stav
ovšem vyhovuje mezinárodnímu kapitálu, neboť může ze země nadále odčerpávat zisky
za nízkého daňového zatížení.
Závěr
Výdajová část státního rozpočtu je současně příjmovou částí jak fyzických, tak i právnických
osob. Použitím těchto prostředků udržují obě skupiny národní hospodářství v chodu.
Obyčejní občané vytvářejí vlastní spotřebou poptávku a zisky podnikatelské kasty, platí daně.
Peníze ze státního rozpočtu plynoucí podnikatelské kastě vytváří zaměstnanost a jejich zisky,
ze kterých ale odmítají páni podnikatelé platit daně a přesouvají tuto povinnost na ostatní
občany. Mimo to započítávají vlastní daně do spotřebitelských cen.(3) Takto argumentuje
i nečasova vláda při požadavku zvýšení daní příjmově silných občanů. Výsledkem je
hospodářsky zruinované obyvatelstvo a tím celý stát. Čím větší je svoboda podnikání, tím
větší je celospolečenský chaos.
Pozornému čtenáři jistě neunikly dvě proměnné: PI produktivní investice a PSK-příjmy ze
státních kapitálových podílů. Nulové hodnoty těchto proměnných vyjadřují stav, za kterého
stát nesmí produktivně investovat. Podle internetového portálu iHNed.cz odčerpal
mezinárodní kapitál z ČR za posledních 11 let údajně 1 bilion Kč.(4), což pravicově
orientovaná media označují za pozitivní vývoj české ekonomiky.
To je kapitál, který v ČR bytostně chybí. O tom někdy příště.
(1) http://de.wikipedia.org/wiki/Manchester-Kapitalismus
(2)http://finweb.ihned.cz/c1-49138090-udelejte-uz-neco-s-madarskem-bouri-se-sefove-evropskych-firem-vcetne-cezu
(3)http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/156503/Kdo-dava-cisari-co-jest-cisarovo.html(4)http://finweb.ihned.cz/c1-50062960-za-11-let-odtekl-z-cr-bilion-korun
