Uč se synku moudrým býti, bude z tebe hlupák

V dnešní době snad ani neexistuje politik, který by se veřejně postavil před media a neprohlašoval, jak důležité je vzdělání. Většinou následují demagogická prohlášení typu“ vzdělaný člověk má v praxi lepší šance, nebo moderní společnost potřebuje vzdělané lidi.

Ti svědomitější ještě přidají několik údajů ze statistik , ukazujících strukturu nezaměstnanosti
v závislosti na vzdělání. Ono stačí když obyčejný člověk nabude pocitu pozitivní sympatie,
pocitu, že politik to myslí se stavem společnosti dobře a tak vyvolá dojem upřímné snahy
o pozitivní rozvoj státu. Běžný člověk vnímá vzdělanost ve spojení s moudrostí, modrost
s autoritou, které se neprotiřečí.
Co se rozumí pod pojmem vzdělanost? To je otázka, kterou moderni propaganda již neřeší.
Bude jistě zajímavé podívat se na tuto problematiku trochu podrobněji:
Definice vzdělanosti je v české verzi Wikipedie nedostatečná. Lepší definici lze nalézt ve
Wikipedii.de (1): „Vzdělaností se označuje formování člověka s ohledem na jeho lidství.“
Zde už se dostáváme do rozporu s neoliberáními teoriemi ekonomiky. Jestliže ekonomie
kapitalismu považuje člověka za pracovní sílu, kterou je možno si pronajat podle potřeby
za účelem maximalizace zisku, pak se z hlediska vzdělávání nejedná o nic jiného než
o formování člověka pro potřeby kapitálu. To ale znamená, že se jedná nikoliv o formování
lidství, ale o deformaci člověka na zdroj soukromých zisků. Tomu odpovídá i deformace vzdělání.
Je pomíjeno vše, co nezvyšuje ziskovost soukromého kapitálu.
Toto pojetí vzdělanosti je z hlediska vývoje společnosti naprosto zničující. K odbornému
vzdělání patří nerozlučně i všeobecné vzdělání, které zahrnuje i společenské a kulturní
vědomosti. To je ovšem pro tržně orientovanou společnost nezajímavé, možno říci nebezpečné.
Vzdělaný člověk, disponující širokým spektrem poznatků a znalostí je schopen tyto kombinovat ,
což vede zcela zákonitě ke snahám kriticky ověřovat platné a uznávané doktríny a teorie.
To samo o sobě nebezpečné není. Nebezpečný je stav, kdy na základě kritického rozboru
začnou vznikat teorie jiné. Zatím co je toto v přírodních vědách žádoucí a běžné, je ve vědách
společenských, zejména v neoliberálně orientované společnosti absolutně nežádoucí jev.
V ekonomii jako vědě je situace tak katastrofální že je možno říci, že určité ekonomické teorie
jsou pouze tehdy uznávané jako platné, pokud se hodí soukromému kapitálu a na něm závislé
politice do krámu.Ty se také pilně vyučují na všech stupních vzělávací soustavy.
Zajímavý je pohled na vzdělávací proces z pohledu informatiky.
Proces vzdělávání není v podstatě nic jiného, než tok informací, jejich uložení do paměti za
účelem jejich následného vyvolání a použití v případě potřeby. Zde je ale kámen úrazu.
Dostanu-li špatnou, nebo zkreslenou informaci, pak musím s  takovou pracovat. Disponuje-li
moje paměťová soustava tendenčními, jednostrannými informacemi, pak mohu zpracovávat
pouze tyto a žádné jiné. Jejich kombinace a využití dává jednostranné, rozsahově omezené
výsledky. Člověk, ač vysoce vzdělaný, s vysokou odborností je vlastně omezeným jedincem,
schopným produkovat informace pouze stejného typu, jak je uložil do paměti. Protože se tento
proces odehrává již v oblasti  vzdělávacího procesu, není divu,že společnost neoliberálního
typu se nachází v permanentní hospodářské a společenské krizi kterou není schopna vlastními
silami řešit. Výsledek je nesprávný výstup: prakticky kontinuální volební úspěchy politických
uskupení liberálně-konzervativních společenských proudů. Volič, který je ve vzdělávacím
a osvětovém procesu takto informován nemá vlastně žádnou alternativu volby. Tento stav
potom logicky zpochybňuje princip svobody. Svoboda není nic jiného, než schopnost volby.
Tu ale pod tlakem jednostranných informací běžný volič ale nemá.
Tuto skutečnost poznal již v roce 1527 Theophrastus Bombast von Hohenheim, dnes známý
pod jménem Paracelsus, kdy v témže roce veřejně spálil na náměstí v Basileji spisy Avicenny,
neboť vlivem chyb v opisech a překladech obsahovaly tyto spisy nesmysly, které se učily na
fakultách medicíny po celé křesťanské Evropě. Zde jen stručný časový přehled:
Avicenna zemřel r. 1037 v dnešním Iranu. Jeho stěžejní dílo bylo přeloženo ve 12. století
z arabštiny do španělštiny a následně do latiny. Platilo jako stěžejní učebnice lékařství až
do roku 1650.  Takže se přednášely zkreslené informace v oblasti medicíny 613 let Jestliže se
odborná literatura až do vynálezu knihtisku ručně opisovala, musela se četnost chyb v čase
zákonitě zvyšovat. Myslím, že nikdo v celé Evropě by se nesvěřil do rukou lékaře, jehož
studiem nabyté znalosti mediciny by spočívaly na státní zkoušce z učebnic starých 613 let.
Kritický počin Paracelsa vedl k jeho vypuzení z basilejské univerzity. Jeho snaha o revizi
lékařských teorií mu tudíž mnoho radosti a uznání nepřinesla. Byl také řadu let na indexu
a jeho díla se nesměla vydávat. Nebyl sám. Giordano Bruno byl uznávanými vědeckými
kapacitami odsouzen k upálení. Stejnému osudu jen o vlásek unikl Galileo Galilei, taktéž
odsouzen vědeckými kapacitami požívajícími vysokou vědeckou prestiž. Že to bylo dávno?
Jaký to má vztah k dnešní době? Na vysokých školách se dnes přednášejí také uznávanými
vědeckými kapacitami ekonomické teorie postulované  A. Smithem, staré 250 let.
Zde je sice oprávněná námitka, že se vyučují teorie i moderních ekonomů. Ale je nutno
si uvědomit, že jsou to pouze jeho následovníci, kteří jeho základní  teorie nekritiky rozpracovali
dále. Práce, které zpochybňují liberální a neoliberální teorie jsou etablovanou vědeckou obcí
označovány za „socialistické“, či „komunistické“ což se rovná vědeckému kacířství, které
pokud není možno vykořenit, tak alespoň zamlčet a hlavně neučit. Tak se stále vědeckou obcí
„přežvykují“ teorie „klasiků“ a jejich následovníků, aniž by se na jejich dílech něco revidovalo.
Jen těžko si lze představit, že by studenti na dnešních školách vyššího stupně dostali za úkol
napsat seminární práci o Manifestu. Jistě by se tak dočetli např. věty:
“ .. lékaře, právníka, faráře, básníka, vědeckého pracovníka přeměnila(buržoazie) na placeného
námezdního dělníka...“ (2)Zde je třeba Marxe doplnit: zapomněl na politiky. Inu koho chleba
jíš, toho píseň zpívej. Ale protože se žádnou jinou nenaučíme, budeme donekonečna zpívat tu
stejnou. To je také příčinou, proč vývoj společnosti zaostává za rozvojem jejich výrobních sil.
V přírodních vědách totiž na rozdíl od společenských věd, především ekonomie, neexistuje
ideologický exorcismus. Výsledkem je permanentní společenská a ekonomická krize západního
světa jak ji bolestně pociťujeme v současné době. Jsme sice vzdělaná společnost, ale v oboru
politická ekonomie očividně hloupá.
Jestliže Paracelsus hodil do plamenů Avicennovo dílo, pak jen proto, protože bylo zkomolené ,
dobou překonané a v praxi již nepoužitelné. To stejné by se mělo udělat s díly A. Smithe a jeho
následovníků. Současná doba a hospodářský vývoj liberálně orientovaných ekonomik ukazuje,
že jsou pro dnešní praxi nepoužitelná: neřeší problematiku prvotního a druhotného rozdělení
vytvořeného bohatství. Řeší pouze maximalizaci soukromého zisku.

(1)http://de.wikipedia.org/wiki/Bildung

(2) http://www.mlwerke.de/me/me04/me04_459.htm#Kap_I