Svoboda podnikání a systémový chaos.

Stále častěji jsou poměry ve státě přirovnávány k veřejnému domu a politici jsou nelichotivě označováni jako dámy pracující v horizontálním řemesle. Tyto postřehy nejsou tak zcela mimo realitu. Zajisté bude zajimavé položit tento jev na teoretický základ.Neoliberální ekonomické teorie jsou založeny na principu osobní svobody s cílemmaximalizace vlastního prospěchu. Co ale neřeší, je existence s tím spojeného hospodářskéhochaosu.

Problematika výlučné formy hospodářského systému založeného na soukromé držbě kapitálu
a široce pojaté svobodě podnikatelských subjektů naráží na problém v oblasti způsobu tvorby
a redistribuce výsledku společného úsilí. Pod pojmem redistribuce výsledku společného úsilí
se rozumí proces, ve kterém dochází k rozdělení vytvořených hodnot, obvykle v peněžní
formě, mezi účastníky celospolečenské dělby práce.
Jedná se tudíž o dvojí proces. Tím prvním je dělba práce, součinnost lidských subjektů,
ve které vzniká určitá hodnota určená ke směně. To je ovšem pouze část dělby práce.
Ta druhá část je dělba práce, souhrn činností, nutných k tomu, aby hospodářský systém
a tím celá společnost optimálně fungovala. Souhrně mluvíme o společenské dělbě práce.
Tím druhým procesem je rozdělení, redistribuce vytvořených hodnot. Tento druhý proces
zajišťuje, stav, ve kterém dostane každý účastník společenské dělby práce určitý podíl na
výsledku společného úsilí. Souhrnně můžeme označit soubor rozdělovacích procesů jako
celospolečenská redistribuce výsledku společného úsilí.
Celospolečenská redistribuce výsledku společného úsilí je tudíž souhrn mnohačetných
činností a procesů. Již na první pohled je patrné, že v neřízené redistribuci musí nutně
docházet k chaosu, poruchám ve funkci systému. Obecně platí, čím větší je svoboda
podnikatelských subjektů činných v procesu celospolečenské dělby práce a redistribuce
jejího výsledku, tím větší je celospolečenský chaos. Souvstažnosti mezi mírou svobody
podnikatelských subjektů, stupněm organizace společnosti a existencí hospodářského chaosu
v procesu rozdělení výsledku společného úsilí názorně ukazuje následující graf.

Červená linie :
Ukazuje vztah stupně organizace hospodářství a míry podnikatelské svobody
subjektů. Čím větší je míra svobody jednání těchto subjektů, čili možností se rozhodovat
a podle vlastního rozhodnutí konat, tím menší je stupeň organizace společnosti.
Levý horní okraj křivky znázorňuje stupeň organizace za minimální svobody.
Ta se nebude nikdy rovnat nule, neboť v systému musí nutně existovat skupina subjektů
majících určitou, míru svobody rozhodovat. Druhý, pravý extrém ukazuje maximální míru
svobody všech. Jednoduše vyjádřeno, každý si dělá co uzná za vhodné bez ohledu na toho
druhého.Jinak řečeno, čím méně mohu brát ohledy na druhé, tím větší je má svoboda, tím větší
je má bezohlednost vůči ostatním.
Zde je stupeň organizace minimální, ale ne zcela nulový, neboť svobodné podnikatelské
subjekty se vždy organizují do zájmových skupin. Tudíž určité prvky organizace budou
i za tohoto všeobecného stavu vždy existovat. Členové koalice dobrovolně omezí vlastní
svobodu a delegují její část na vedení koalice.(Profesní svazy podnikatelů)
Modrá linie:
S mírou svobody podnikatelských subjektů roste systémový chaos. Při vysokém stupni řízení
a organizace ja míra svobody omezena a také chaos je logicky minimální. Podnikatelské
subjekty jsou v situaci, kdy musí respektovat vymezená pravidla, jsou tudíž omezeny ve
svých rozhodnutích. Udržovat chaos na minimální úrovni je konec konců základním úkolem
organizace a řízení. I zde není možno dosáhnout nulového chaosu, neboť se ve funkci
systému při minimální existenci svobody vyskytne i chaos(mylná rozhodnutí, entropie
v přenosu informací , vnější vlivy a pod.) V pravém extrému roste chaos s mírou svobody
podnikatelských subjektů. Chaos zde může růst nade všechny meze. Pod tímto pojmem se
rozumí rozpad a zánik systému jako celku (Stav absolutního neřízeného ryze tržního
hospodářství).
Zelená linie.
Zelená linie ukazuje celkovou efektivnost organizace společnosti v závislosti na svobodě
jednotlivce a velikosti chaosu, který panuje v systému. Tato křivka je součtem stupně
organizace a chaosu sytému, kdy chaos má zápornou hodnotu.
Lze proto psát:
Celková efektivnost organizace=stupeň organizace a řízení - chaos při dané míře
podnikatelské svobody. Nebo jinak pojato, při zvoleném stupni organizace a řízení za daného chaosu vychází nutná, maximální míra podnikatelské svobody.
V případě, kdy se křivky stupně řízení a chaosu protínají, je dosaženo takové míry
podnikatelské svobody, kdy systém není schopen funkce, neboť chaos je tak veliký, že zcela

neguje stupeň organizace a řízení hospodářského systému. Systém je při dané míře
podnikatelské svobody jednotlivce za odpovídajícího stupně organizace a řízení
neovladatelný. Je tudíž dosaženo stavu, ve kterém společnost vykazuje určitý stupeň
organizace a řízení, ale tento je díky velkému chaosu zcela neúčinný. Tento stav známe až
příliš dobře z vlastní praxe.
Chaos se neúměrně zvyšuje za stavu, kdy  jednotlivé podnikatelské subjekty využívají
svobody za účelem sdružování se do koalic s cílem vynutit si větší podíl na celospolečenské
redistribuci společného úsilí. Za těchto okolností může být křivka závislosti chaosu a svobody
značně strmější, neboť neúměrně roste vliv vzájemně soupeřících organizovaných skupin.
Zde je nutno si uvědomit, že každá společnost může za časovou jednotku vytvořit pouze
omezené množství hodnot, které je možno také redistribuovat, čili rozdělit. Již na první
pohled je patrné, že každý člen společnosti, ať už se zúčastní dělby práce přímo, či nepřímo,
musí dostat takový podíl na celospolečenském výsledku společného úsilí, aby byla zajištěna
jeho existence na úrovni, odpovídající výrobní síle společnosti. Výše podílu vyplývajícího
z redistribuce, který výrazně převyšuje tento standard je celospolečensky neoprávněný.
Neoprávněný proto, protože ono neúměrné navýšení na jedné straně, vyvolává vzhledem
k omezenosti zdrojů nedostatek na straně druhé. Prostředkem docílení oné rovnovážné
redistribuce je centrální řízení společnosti spolu s regulovaným trhem a v neposlední řadě
daňovým systémem. Trh funguje optimálně pouze tehdy, jestliže je celospolečenský chaos
udržován na minimální úrovni. Z toho plyne zcela logicky závěr, že funkčnost systému je
v nepřímém poměru ke svobodě rozhodování podnikatelských subjektů.
Zde se dostáváme ale k závažnému dilema. Chceme-li zachovat co největší svobodu
rozhodování musíme najít cesty, jak omezit růst celospolečenského chaosu na únosnou
míru.Hlavní problém spočívá v tom, že společenská dělba práce a následná redistribuce
výsledku společného úsilí se děje výlučně na principu volného tržního hospodářství
založeného na výlučném soukromém vlastnictví ve snaze maximalizovat svobodu podnikatele
na co nejvyšší míru. Tím ale roste ve společnosti chaos, což všichni bolestně pociťujeme
v praktickém životě. Základní příčinou vysokého chaosu je vyloučení státu z možnosti
regulativně zasahovat do chodu hospodářství a omezení vlády jakožto řídícího orgánu dostat
hospodářský systém na vyšší stupeň řízení. Tím je ale v demokraticky organizované
společnosti omezena svoboda společnosti rozhodovat sama o sobě. Výsledkem je prakticky
nulová inovace v oblasti celospolečenského vývoje. Za těchto podmínek společnost v lepším
případě stagnuje, v normálním pak vývojově degeneruje, což bolestně pociťujeme v běžné
životní praxi.
Závěr

Z uvedeného vyplývá nutnost řídícími zásahy udržovat stupeň organizace splečnosti na takové
úrovni, aby chaos existoval v co nejnižší míře. To ale logicky znamená nutnost formou
řídících instrumentů omezovat hospodářskou svobodu podnikatelských subjektů na
přijatelnou míru. Čili zájem jednotlivce musí být v demokraticky uspořádaném hospodářském
systému podřízen zájmu celku. Ideálním stavem je aktivní účast státu ve formě státních
kapitálových podílů na hospodářství. Pouze za těchto oklností dojde k sjednocení zájmů
podnikatelských subjektů se zájmy společnosti jako celku. Protože stát jako podnikatel má
stejný zájem na efektivnosti podnikatelské činnosti, je v takto uspořádaném společenském
systému základním předpokladem fungující demokracie s garancí občanských svobod.
Tento článek volně navazuje na předchozí články (1+2).
(1)http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/103266/Kapital-je-dobry-sluha-ale-zly-pan-Dil-II.html

(2)http://premysljankroupa.blog.idnes.cz/c/104296/Kapital-je-dobry-sluha-ale-zly-pan-dil-III.html