Společenská krize západního světa.

To, co prožívá EU jako celek není hospodářská krize, čili hospodářská porucha přechodného rázu, ale celkové zhroucení jejího hospodářství, i když politická propaganda utěšuje občany EU hospodářskými úspěchy některých členských států, zejména Německa a Francie.

Růst HDP 1 až 3%, mediálně deklarovaný jako hospodářský zázrak je ve srovnání s ČLR
hluboká stagnace.

Za této situace je hospodářský a sociální propad v EU až na úroveň rozvojových zemí
nezvratný proces, pokud nedojde k zásadním ideologickým korekturám. Celkově lze současný
vývoj charakterizovat jako hospodářsko-sociální degenerace.
Abychom pochopili bezvýchodnost hospodářské a sociální situace EU, musíme vyjít ze
základního vztahu pro posouzení efektivnosti investic, který je založen na proudu investičního
kapitálu .
Na jedné straně se jedná o proud, vklad kapitálu do investice, oproti němuž na druhé straně
stojí zpětný proud, výnos z investovaného kapitálu. Položíme-li oba proudy peněz proti sobě
ve tvaru rovnice, pak dostáváme vztah:
      n          k
      ΣIi =    ?(Z+O)m
i=1..n         m=1..k
Tento vztah říká, že celková investice I vložená za n let se vrátí v podobě zisku Z
a odpisů O za k let. Teprve po této době přinese investice zisk. Tento vztah však nemá ještě
dostatečnou vypovídací schopnost. To lze docílit tím, že nahradíme zisk vztahem Z=C-N,
Tj. Zisk se rovná cena C – náklady N.
Pak dostaneme upravenou rovnici
      n          k
     ΣIi =    ?(C-N+O)m
    i=1..n    m=1..k
Každý investor se bude snažit umístit investici tam, kde bude N, t. j. náklady nejnižší, zatím
co se bude snažit umístit vyrobené zboží tam, kde dosáhne maximální C, t. j. maximální cenu.
V globalizované světové ekonomice s volným pohybem kapitálu a práce to znamená pro EU
hospodářskou katastrofu, jak ji zažíváme nyní. Protože na ceně surovin se ušetřit díky
světovým cenám nedá, zůstává jedinou alternativou maximalizace zisku cena práce, t. j. výše
mzdy. Výsledkem je odliv kapitálu z EU do zemí, označovaných názvem BRIC(1)
To ovšem nejsou ani zdaleka všechny země. Kapitál směřuje do všech zemí kde je mzdová
úroveň nižší jak nejnižší  mzdová úroveň v EU. Ta je všeobecně vysoká díky vysoké cenové
úrovni prodávaného zboží, našeho C, což je příčinou vysokých životních nákladů.
Volný pohyb kapitálu takto nastartoval mechanizmy, které rozevírají cenové nůžky mezi
mzdou a životními náklady.
Výsledkem je vysoká nezaměstnanost, propad sociální úrovně obyvatelstva spolu
s nesplatitelným státním dluhem všech členských států. Vysoké mandatorní výdaje státu jsou
bez výjimky způsobené soukromým kapitálem.
Nastane někdy obrat v tomto vývoji?
Cesta ze všeobecné hospodářské a sociální miserie nevede přes úspory státních rozpočtů.
Omezení státních výdajů znamená automaticky omezení příjmů všech hospodářských
subjektů a tím následně omezení počtu pracovních míst, pokles zisků a daní z nich.
Státní rozpočet tak omezuje vlastní příjmy, ze kterých ale musí stát splácet úvěry spolu
s úroky.
Pokusy přesouvat státní výdaje na vlastní občany (zdravotnictví, důchodové zabezpečení)
urychluje proces sociálního a ekonomického propadu, neboť celkové výdaje obyvatelstva
rostou rychleji, jak jeho příjmy. Toho jsme svědci ve všech zemích EU, kde klesá, nebo
stagnuje vývoj reálné kupní síly obyvatelstva. Zvláště patrný je tento vývoj v jižních státech
EU. Objektivně se jedná o sestupnou spirálu, ze které není úniku.
Že vše vyřeší trh a volný pohyb kapitálu? Ano vyřeší, ale až tehdy, až bude český, německý,
či řecký zaměstnanec pracovat za nižší mzdu jak brazilec, číňan, či ind se stejnou sociální
úrovní, panující v těchto zemích, to jest žádnou. Vývoj v EU směřuje k sociálnímu propadu na
úroveň rozvojových zemí, neboť všechny státy v globalizované ekonomice se úporně snaží brzdit
růst sociální úrovně. Jedná se vlastně o jakousi soutěž mezi státy, kde průlom v oblasti parciálního snížení sociální úrovně v jedné zemi, slouží jako následování hodný příklad v zemi druhé.
Tomu se dá zabránit pouze tehdy, jestliže opustíme zásady a principy kapitalismu volné
soutěže a přejdeme na systém státem řízeného hospodářství. Již nyní se objevují v EU hlasy,
že bude nutno z pozice EU cíleně investovat v ekonomikách jižních států, chceme-li zabránit
sociálním bouřím, jak je zažíváme v arabských zemích.
(1) BRIC, jsou první písmena států. Brazílie, Rusko, Indie, Čína