Proč nepřispěji na povodně v Pákistánu.

Nepřispěji, neboť nemám. Já, stejně jako stát, mám také výdaje a to ne zrovna malé.I já musím učinit úsporná opatření, neboť mně vláda nutí převzít „za sebe odpovědnost“s poukazem, že mám šetřit.

To ale znamená platit, platit, ještě jednou platit a přitom šetřit.
Opravdu velice logický a moudrý recept liberálních politiků jak zachránit státní kasu.

Platím za obnovitelné zdroje energie, prý ničím životní prostředí. Proč ale musím při tom
platit nehorázné zisky podnikatelům a spekulativním investorům, když si mám ještě šetřit
na důchod je prostě skandál. Jsem nucen platit doslova všechno a každému, kdo si jen
zamane.
Panu doktorovi jenom proto, že vystudoval medicínu a cítí se podhodnocený. To se týká pana
lékárníka také. Snad jen proto, aby mu nebylo líto, že pan doktor ano a on ne. To, že přeměnil
za účelem zvýšení jeho zisku lékárnu na kosmetický krám ve kterém lze také koupit i léky mu
 očividně nestačí. Celé poplatky jsou asi tak logické, jako by se rozhodli zelináři, řeznici
a pekaři požadovat také poplatky jenom proto, že si stoupnou za pult a mají dojem, že jejich
zisky nejsou dostatečné a jejich vzdělání nedostatečně zhodnocené. Platím panu domácímu
bezpracný život nehorázným nájem, všem těm kramářům nesmyslně vysoké ceny za zboží
a přitom jsem odkázán na jejich libovůli, zda mi prodají to, co potřebuji. Zkrátka podstatná
část mých výdajů padne na sponzorské dary podnikatelům ve formě zisku jenom proto,
protože je musím motivovat, aby neztratili motivaci žít z mojí práce a nezavřeli krám.

Když vystrčím nos ze dveří, hned mi někdo chrastí kasičkou před nosem abych přispěl na
slepé, hluché a kulhavé. Výjimkou nejsou ani nemocní HIV a drogově závislí. V jejich
případě nelze, než citovat básníka: „Dřív si prase zdraví zkazil a teď ho mám zhojit“ (1).

Platím výdaje na válku v Afghánistánu. Tam jsou z mých příspěvků korumpováni místní
politici aby spolupracovali s okupační správou, platím vojáky, kteří si hrají s domácí Talibán
na válku a přitom hlídají maková pole, nutná pro výrobu heroinu, což mi způsobuje výše
uvedené výdaje na drogově závislé.  

Přispěl jsem na oběti zemětřesení na Haiti. Místní obyvatelé si dodnes nedokázali ani oškrábat
cihly, natož postavit něco nového. Zato léta podporuji formou rozvojové pomoci jejich vlády,
které pilně do dnes plundrují státní kasu. Platím dálniční známku, ale silnice se nestaví a jízda
po nich připomíná raly Paříž- Dakar. Platím daň z pohonných hmot a dostávám do nádrže
něco, co tento název pouze připomíná. Možná, že budu muset platit do povodňového fondu,
neboť se stát stará o údržbu vodních toků ještě hůře, než o stav silnic. Výsledkem je situace,
kdy každý větší deštík vyvolá povodňovou katastrofu.

Proč mám přispívat na Pákistán, když tamní vláda financovala z rozvojové pomoci jiných států
Talibán který bojoval proti sovětské okupaci Afghánistánu a nyní vede proti němu válku?
Pravidelně vede vojenské akce proti Indii, vynaložila ohromné částky na vývoj atomové
bomby a vede politiku našich liberálních stran pod heslem každý je odpovědný sám za sebe.
Výsledkem je do nebe volající bída.

Čekají mě ještě další výdaje: bude se asi muset platit rodičům na jejich důchody jak to chce
pan kníže Schwarzenberg, budu platit vyšší ceny el. energie, plynu a benzínu, přitom nebudu
vědět díky zpružnění pracovního trhu ani dne, ani hodiny, kdy mně pan podnikatel vyhodí
z práce a já budu odkázán na věcné dávky ,takže budu muset hrabat listí v parku, ač jsem
absolventem vysoké školy, přičemž se mi vykládá, že vzdělanost je  přece základem životní
jistoty. Také budu muset šetřit na poplatky na studium mých dětí, aby je jednou, až vystudují
potkal stejný osud jako mně. Budou lidským zdrojem zisků soukromého kapitálu.
Snad najdou po studiu díky „zpružnění„ pracovního trhu tu a tam nějaký ten melouch, aby mi
přispěli na mé „spokojené stáří“ k mému důchodu, na pana doktora, lékárníka a na eventuální
pobyt v nemocnici, kde budu přijat jako klient a vzápětí oškubán jak hová husa.
Prostě nemám. A budu mít čím dále tím méně díky stoupajícím privátním výdajům.
A když si řeknu abych měl na jejich pokrytí, tak dostanu vyhazov, neboť bych byl jako lidský
zdroj z hlediska tvorby zisků pro pana podnikatele zcela neefektivní.
Práce se přece musí vyplácet.

Ojektivně dochází k situaci, kdy liberální vláda přesouvá mandatorní výdaje na obyvatelstvo a přitom nastavila systém tak, aby snižoval jejich příjmy. Zbývá poslední otázka: Kde je logika celého systému? Zdá se, že společenské systémy liberálního typu z hlediska jejich funkčnosti připomínají stav pacienta, označovaný v medicíně jako miserere.(2)

(1) K. H. Borovský, Křest svatého Vladimíra.

(2) Velice nepříznivý stav, kdy pacient zvrací obsah tlustého střeva.

http://www.slovnik-cizich-slov.net/miserere-mizerere